Uplynulo sotva několik dnů od vydání a čísla stále nejsou sečtena, ale o třetí studiové nahrávce britského písničkáře Eda Sheerana už se teď mluví jako o nejrychleji prodávané desce v historii britských ostrovů. Šestadvacetiletý selfmademan jen za pátek prodal 232 tisíc kusů alba a s 56 miliony streamů zlomil rekord služby Spotify.

Desku nazval znakem pro dělení (÷), ale ve skutečnosti na ní sčítá všechny své dosavadní úspěchy v nejvyšší popové hře.

Do ní se Sheeran dostal obstarožním způsobem: jako teenager jezdil s kytarou od klubu ke klubu, přespával na gauči u známých. Bylo mu jedno, pro kolik lidí a kde hraje. Vystačil si sám s kytarou a krabičkovými efekty, které mu pomocí smyček vynahrazovaly zvuk celé kapely.

Nenápadný zrzek odkudsi z východoanglického Suffolku dlouho vypadal jako ta nejméně předvídatelná popová hvězda. Ještě když se jeho první velký hit The A Team ocitl na špičce britské hitparády, bylo možné Sheerana ve čtyři ráno potkat v zapadlém stanu na festivalu Glastonbury, jak svým hraním baví necelou stovku diváků.

Základem úspěchu jeho debutu nazvaného + nebylo jen charakteristické zabarvení hlasu a cit pro melodie, které utkví. Šlo také o obyčejná, uvěřitelná témata z ulice a Sheeranův nadžánrový rozhled, naplno rozvinutý na následující desce x. A rozhodně nebylo běžné, aby písničkáři, který mezitím začal sám skládat pro popové hvězdy od Taylor Swiftové po kapelu One Direction, s produkcí singlů pomáhal mistr žánru R&B a taneční hudby Pharrell Williams.

To vše je důležité k pochopení Sheeranovy aktuální desky. Zpěvák ji definoval dvěma singly: Castle on the Hill je nostalgickou skladbou, ve které se za zvuku živých nástrojů vrací do dětství. Píseň má tradiční stavbu a rockově znějící chytlavý refrén.

Britskou optikou jde o skladbu, která dokonale zapadá do playlistu druhého kanálu veřejnoprávní BBC, jenž cílí na dospělejší a zkušenější posluchače.

Oproti tomu druhý singl Shape Of You je vybroušená popová hmota, postavená na jednoduchém motivu evokujícím vyzvánění telefonu. Prostřednictvím této písně s gospelovým nasazením a tleskáním si zkušený hitmaker řekl o pozornost na první stanici BBC. Jako by Ed Sheeran těmi dvěma singly vzkázal: obsáhnu všechno.

Střídaní obou poloh je součástí Sheeranova rukopisu i úspěchu a na novém albu ho dovádí k dokonalosti. Až deska místy připomíná stylistické cvičení. Otevírá ji svižný rap, ve třetí bluesovo-soulové písni Dive zazní refrén s přímočarým sdělením: "Neříkej mi baby, pokud to tak opravdu nemyslíš. Neříkej mi, že mě potřebuješ, pokud tomu nevěříš."

Ve skladbě Galway Girl zpěvák znovu ukazuje, že je pro něj snadné prolnout i neslučitelné světy − dost možná jde o první funkční R&B píseň postavenou na irských houslích a píšťalách. Podobný princip, avšak s latinskoamerickými motivy, zpěvák později opakuje ve skladbě Barcelona.

Výsledek je efektní. Na první poslech album okouzluje svou vnitřní rozmanitostí a hudební samozřejmostí, se kterou to Sheeran vše mísí do jedné nahrávky, silné v jednotlivostech, ale jako celek roztříštěné.

Album

Ed Sheeran
÷ (Divide)
2017 Asylum Records/Warner Music

Když se nicméně po několika přehráních oposlouchají všechny efektní fóry, do popředí vystoupí rutinérství, se kterým Sheeran své skladby dotahuje snad až k přílišné dokonalosti. Vůně patetických textů a aranží o lásce, jakou má třeba skladba How Would You Feel (Paean), už připomíná spíš syntetické aroma.

Neporušit vytyčený styl a směr, napsat silnou popovou píseň je samozřejmě také umění. Ed Sheeran však místy ždímá emoce za každou cenu.

Jeho nová deska bezpochyby strhne rekordy, získá hudební ceny a bude mít ještě spoustu úspěšných singlů. To album doopravdy září, ale přes všechny stylové přemety a hříčky z Eda Sheerana přestává dělat umělce, který uměl překvapovat a posouvat pop dál.

Související