Všech 420 křesel divadla Abbesses na pařížském Montmartru bylo v pondělí obsazených. Koncertování v zahraničí sice pro pražské kvarteto Clarinet Factory není ničím ojedinělým, ale tentokrát mělo úspěšné vystoupení větší symboliku. Na jedné ze scén pařížských Městských divadel soubor představil nové album nazvané Meadows, které se právě objevilo na dramaturgicky vyhraněné belgické značce Homerecords.

Z dosavadních sedmi desek jde o první vydanou na Západě. V Praze ji soubor pokřtí zítra v klubu Jazz Dock. A pak ještě za měsíc v belgickém Lutychu.

Původně České klarinetové kvarteto, které před dvaceti roky založili studenti pražské Akademie múzických umění, se už před lety s ohledem na světový hudební trh přejmenovalo na atraktivnější Clarinet Factory.

Podle jednoho z členů Luďka Boury kvarteto už dříve přemýšlelo, jak album vydat v zahraničí, protože české gramofonové společnosti své nahrávky jen obtížně dostávají do mezinárodní distribuce. "Ale přišlo to samo na Womexu," říká Boura, i když samo to vlastně přijít nemohlo.

Už jen fakt, aby se kapela dostala přes síto poroty na prestižní hudební veletrh World Music Expo, znamená, že musí být výjimečná. A Clarinet Factory, kteří před mnoha lety opustili klasický repertoár, si vytvořili vlastní hudební jazyk. Ten na putovním festivalu WOMEX, jenž se předloni konal v Budapešti, oslovil ředitele pařížských Městských divadel i belgického vydavatele. Jeho nabídka na vydání desky následovala.

Na albu Meadows, nazvaném podle folklórně pojaté skladby Lúky zelené s hostujícím moravským dětským sborem Grunik, hudebníci pracovali dva roky.

Za tu dobu prý už byli tak ponořeni v repertoáru, že potřebovali pohled zvenčí. Poskytl jej Jan P. Muchow, kterého v závěrečné fázi při mixu pozvali jako supervizora.

Profesionály s praxí v symfonických či operních orchestrech tedy přišel nasměrovat hudebník z druhého břehu, který na scénu vstoupil v 90. letech s kapelou Ecstasy of Saint Theresa jako ztělesnění rockového pudu. S léty pak Muchow získal respekt senzitiva, jenž umí z hudebního materiálu vytáhnout to podstatné. Také jeho práce na albu Clarinet Factory spočívala ve zjednodušování mixu.

Slovo "zjednodušení" je pro desku vůbec příznačné. Člen souboru Jindřich Pavliš to vysvětluje tak, že "Clarinet Factory dozráli k návratu k přírodním a přirozeným kořenům".

Slova, která zní jako klišé, však v případě alba Meadows nacházejí smysl, jakkoliv se ke kořenům už pěkně dlouho vrací kdekdo.

Clarinet Factory ale neobjímají stromy, i když do své hudby nasamplovali třeba vyladěný bzukot včel z okolí Okoře.

"Náš návrat k přírodním kořenům spočívá v tom, že všichni jsme vyrůstali na vesnici a tam jsme poznali lidovou písničku. Kořeny jsou pro nás lidové muzikantství," vysvětluje Luděk Boura a líčí, jak jeho otec i otcové jeho spoluhráčů hrávali třeba na venkovských svatbách i při jiných příležitostech.

Lokální folklorní a přírodní inspiraci teď ovšem Clarinet Factory globalizují dokonalou interpretací vlastního repertoáru. To je základní devíza kvarteta: spolehlivě "vyšívá" své zdánlivě jednoduché, často se opakující vzory jako přesný stroj z fabriky. A ten je schopen uvést posluchače až do transu.

Související