Písně francouzských autorů z 20. století, jejichž pohled na svět i romantické vztahy poznamenala válka, odcizení či osobní tragédie, do Prahy přiváží německá pěvkyně Ute Lemperová.

V neděli v Obecním domě vystoupí s "perlami francouzského šansonu", jak nazývá písně Édith Piaf, Jacquese Brela, Léa Ferrého či Serge Gainsbourga. "Všechny vycházejí z francouzského existencialismu a pohlížejí na život jinak než romanticky, spíš napřímo. Nic nepřikrášlují," popisuje Lemperová v rozhovoru pro HN.

"Jsou to realistické písně. Sledují odvrácenou stranu lásky, ztrátu, samotu, čas i společenské a politické rozměry městského života," dodává. Těmto tématům Lemperová rozumí. Třiapadesátiletá zpěvačka kdysi proslula rolemi v muzikálech Kabaret, Chicago či Modrý anděl, kde zužitkovala svou taneční průpravu. V červenci 1990 na Postupimském náměstí v Berlíně zazpívala duet s Rogerem Watersem při koncertním provedení rockové desky The Wall.

Zejména na sebe však Lemperová upozornila interpretací kabaretního repertoáru Výmarské republiky, tedy meziválečného Německa z let 1918 až 1933. S podvazkovými punčochami, hůlkou a cylindrem zpívala šlágry Marlene Dietrichové, nejslavněji ale písně Kurta Weilla, které ji oslovily "spřízněnou filozofií, touhou provokovat, vzepřít se", jak říkala.

Mluvila o tom, že raději než o hrdinech zpívá o antihrdinech a lidech, kteří nějak vybočují. Označovala se za propagátorku autorů, jež stíhali nacisté. Svůj přístup vysvětlovala také na koncertech, kde skladby prokládala vyprávěním o Weillově životě.

V posledních letech však Lemperovou zajímají jiná témata, především poezie. Na takový program si však Pražané budou muset počkat do příští návštěvy.

"Za posledních deset let jsem vymyslela několik koncertních programů. Ten poslední se jmenuje Devět tajemství a vznikl na slova spisovatele Paula Coelha," říká zpěvačka, která dále připravila kabaretní večery věnované spisovateli Charlesi Bukowskému a chilskému básníkovi Pablu Nerudovi.

Organizátoři festivalu Prague Proms, na jehož pozvání Lemperová nyní přijíždí do Prahy, si raději vybrali francouzské šansony.

Němka, jež roky žila v Paříži a zlepšovala si tam výslovnost, už je sice má trochu "ozpívané", ale například odkazem písničkáře Serge Gainsbourga se ještě hodlá zabývat. "Roky se chystám na to, že se do jeho tvorby znovu ponořím. Tohle je možná ideální příležitost," poznamenává.

Český národní symfonický orchestr, jenž účinkuje na mnoha koncertech festivalu Prague Proms, bude hrát pod taktovkou Američana Vince Mendozy. Sám čtyři písně aranžoval.

"Nerada dlouho přešlapuji na jednom místě, takže Mendozova aranžmá jsem uvítala," říká Lemperová, která prý dirigentovi a skladateli nechala volnou ruku. "Umí velmi dobře vyhmátnout, co chtěl který hudebník říci a jak k tomu přistoupit. Mendoza píše krásná, šťavnatá, jazzová aranžmá," líčí zpěvačka.

Také v Praze má Ute Lemperová ctitele, kteří navštěvují každý její koncert − ti v Obecním domě asi některé z písní Kurta Weilla nebo Ástora Piazzolly, které rovněž zazpívá, uslyší poněkolikáté. Celková nálada a zaměření programu na francouzský šanson ale podle Lemperové zajistí, že vystoupení nebude působit jako opakování.

"Bude to zábavná oslava a pocta francouzským básníkům a šansoniérům v nejlepších letech. Tato kapitola už ve francouzské kultuře bohužel skončila. Proto se musíme ohlížet zpět," míní Ute Lemperová.

Související