Před rokem, poprvé s novým dirigentem, plní očekávání a nervózního nadšení; dnes vyrovnaní, soustředění, hraví. Česká filharmonie se pod rukama dirigenta Jiřího Bělohlávka mění, jak dokázal i zahajovací koncert 118. sezony, odehraný ve čtvrtek v pražském Rudolfinu.

Roční Bělohlávkovo působení je na první pohled patrné v dramaturgii. Místo národní a světové klasiky - tu kvůli konzervativnímu publiku preferoval zejména Zdeněk Mácal - filharmonie víc experimentuje a proniká i do soudobé hudby, kterou dělávala jen z nutnosti a okrajově.

První polovinu koncertu proto tvořily rozmarné, až ironické skladby Bernsteina, Widmanna a Šostakoviče, po nichž přišla stále výjimečná Glagolská mše Leoše Janáčka.

Zatím jste si přečetli 20 % textu. Pokračování je k dispozici pouze pro platící čtenáře.

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.