Česká filharmonie nakoupila za poslední tři roky hudební nástroje téměř za 18 milionů korun.

Mezi nejcennější patří klavíry, tím posledním je nové koncertní křídlo značky Steinway model D za 3,5 milionu korun. Usedají za něj jen nejlepší sólisté, jako třeba slavná Héléne Grimaudová a řada dalších, jež filharmonie očekává v nadcházející sezoně.

Nových nástrojů mají filharmonici ve svých fondech v Rudolfinu více než pět desítek, ty starší procházejí právě nyní přes prázdniny pravidelnou údržbou.

"Pro plánovanou přeměnu Sukovy síně na špičkový komorní sál byl zakoupen nový klavír pro komorní hru od italské rodinné firmy Fazioli. Je to rodinná malovýroba kvalitou srovnatelná, podle některých dokonce lepší než Steinway," řekla mluvčí České filharmonie Petra Zindulková.

Za poslední tři roky tak ČF pořídila 54 nových nástrojů, z toho 40 dechových a dále xylofon, zvonkohru, dvě harfy, několik tympánů, dva bubny, kontrabas a dva klavíry.

Důvodem nákupu byla vedle opotřebení také zajímavá obchodní příležitost i potřeba dalšího nástroje pro danou skladbu. Nákupům se věnuje sedmičlenná nástrojová komise, která zároveň střeží jejich stav a opravy. 

Tak renomované těleso, jakým ČF je, pořizuje nástroje zpravidla u výhradních zástupců značek. Často se vybírají na míru při zahraničních zájezdech. Například flétny nakupuje u značky Yamaha, která sídlí v Japonsku. "Vlastní nákup pak probíhá přes českého zástupce, zpravidla výhradního zastoupení v ČR," vysvětlila Zindulková. 

Nejvíce se časem opotřebují dechové nástroje. Jejich průměrná obnova je zhruba 15 let, třeba klarinet vydrží devět let, saxofon až dvacet.

Smyčcové nástroje naopak lety získávají podle Zindulkové na kvalitě, to znamená, že se v případě potřeby opravují, ale zpravidla neprodávají.

Filharmonii se proto vyplatí zaměstnávat houslaře. V ČF se sice nehraje na stradivárky, spíše na nástroje vhodné pro provoz, ale ve více než stodvacetičlenném orchestru se najdou i vzácné kusy třeba z dílny slavného českého houslaře Přemysla Otakara Špidlena.

Housle koncertního mistra ČF Josefa Špačka naopak pocházejí z poloviny 19. století. Jejich hodnota dosahuje čtyř milionů korun. 

"Mezi hráči jsou nástroje také italské, anglické, německé. Nástroje se nakupovaly po celou téměř stodvacetiletou historii," uvedl violista a znalec Jiří Poslední. Čím starší, tím zpravidla hodnotnější. A tak nástroj zakoupený v 50. letech minulého století za 3000 korun může mít nyní hodnotu až čtvrt milionu.

Smyčcové nástroje se musejí uchovávat ve standardních teplotách a ve vlhkosti minimálně 40 procent, aby se omezilo vysoušení a předešlo prasklinám. Prasklý nástroj pod duší nebo podél basového trámce zásadně ztrácí hodnotu, tak jako zlomený smyčec.

Proto se používají tepelně izolační pouzdra a zvlhčovače.

Smyčce by muzikantovi měly vydržet mnoho let, záleží ale na druhu dřeva. Roli hraje i dekorace, která vyplňuje žabku smyčce. Vzácné smyčce mohou mít cenu až několik set tisíc, nejdražší bývají francouzské a německé.

Související