Japonský dirigent Seidži Ozawa, jenž ve svých osmasedmdesáti letech patří k nejznámějším na světě, úspěšně vyléčil rakovinu a příští rok se vrátí do práce.

Podle agentury Reuters to dirigent oznámil na pondělní tiskové konferenci.

Lékaři Ozawovi před čtyřmi roky nalezli zhoubný nádor jícnu. Dirigent proto podstoupil chirurgický zákrok, vzápětí si na několikrát musel léčit zánět plic.

Teprve v polovině loňského roku Ozawa dirigoval operu na festivalu v japonském městě Macumoto, jejž před třiadvaceti lety zakládal.

V pondělí Ozawa oznámil, že festival, doposud známý pod názvem Saito Kinen, od příštího ročníku ponese jeho jméno.

“Jsem za to velmi vděčný,” řekl Ozawa. Když po něm roku 1994 byla pojmenována koncertní síň ve Spojených státech, přišlo mu to ale “jako předčasný náhrobek”, dodal.

“To, že po tak zásadním onemocnění a zákrocích nyní mohu s nadsázkou hovořit o smrti, jen dokazuje, že se cítím skutečně zdravý,” řekl dirigent.

Ozawa, jenž dlouho působil u Bostonského symfonického orchestru a také ve Vídeňské státní opeře, bude v Macumotu letos dirigovat koncert.

Příští rok pak pro festival nastuduje Berliozovu operu Béatrice et Bénédict (v dobovém českém překladu Blažena a Beneš).

Přestože Ozawa prý už dlouho přemýšlel, kdo by ho na festivalu nahradil, odchod do důchodu dirigent ani teď nezvažuje.

Agentura Reuters připomíná, že Ozawa je známý tím, nakolik se do dirigování fyzicky pokládá. Jednou se během koncertu dokonce zranil a jeho expresivní styl spoustě kritiků nevyhovuje.

Dirigent s rozcapenými vlasy a vytrvalým úsměvem však ve Spojených státech patří k nejoblíbenějším, zejména díky třem dekádám, po které působil u Bostonského symfonického orchestru.

Seidži Ozawa se narodil roku 1935, poprvé na sebe upozornil vítězstvím v soutěži ve Francii. Jako talent ho doporučovali také Herbert von Karajan či Leonard Bernstein.

Ozawa, jenž například po svých studentech vyžaduje, aby jej namísto “maestro” oslovovali pouze křestním jménem, však své úspěchy na pondělní konferenci snižoval. “Jsem přesný opak génia, vždy jsem se musel strašně snažit,” vysvětlil.

“Dokud jsem se nezranil, každý den jsem vstával brzy ráno a několik hodin jsem studoval hudbu. Nijak zvlášť mě to nebavilo, ale pokud jsem se hudbě chtěl věnovat, nic jiného mi nezbylo," dodal.

Související