Odkaz Leoše Janáčka má v Brně věrné strážce, avšak ani 160 let od narození není skladatel "doma prorokem". Představitelé města, kde strávil většinu tvůrčího života, se k Janáčkovi hrdě hlásí, stejně jako brněnští umělci. Zároveň však někdy připouštějí, že ohlas jeho díla je větší u zahraničních milovníků vážné hudby. Například brněnské inscenace Janáčkových oper nepatří k těm nejnavštěvovanějším. Důvodem může být názor, že Janáček je posluchačsky náročný. Podle odborníků je to ale mýtus.

Novou inscenaci Věci Makropulos nasadí Národní divadlo Brno v sezoně jen pětkrát, i když získalo proslulého režiséra Davida Radoka. Důvodem je zkušenost s prodejem lístků na další Janáčkovy opery, třeba nedávnou inscenaci Osudu. "Divadlo si nemůže dovolit velké ztráty," připustila umělecká šéfka opery Eva Blahová. Proto raději nabídne méně představení a inscenaci znovu opráší později, než aby v hledišti zůstávala volná místa.

Nedávno Blahová zhlédla janáčkovské inscenace třeba ve Vídni a Mnichově. Poptávka po lístcích tam značně převyšovala nabídku, což se v Brně obvykle neděje. Jistý rozdíl v přijímání Janáčka potvrdil i pěvec Aleš Briscein, který prošel řadou operních produkcí v Evropě. "Snad se to časem změní," uvedl.

Na druhou stranu, když nasadí Janáčka Filharmonie Brno, přiláká prý publikum bez obtíží. Platí to zejména pro Glagolskou mši nebo Sinfoniettu, řekla vedoucí koncertního oddělení Blanka Prokšová. Potvrdila však to, že se Janáček v zahraničí hraje více než v Česku.

Složitost Janáčka je podle dirigenta Marka Ivanoviče mýtus. "Pokud si to pořád někdo myslí, nejspíš to s ním nezkusil," uvedl Ivanović. Janáček byl podle něj především skvělý divadelník, jehož opery přinášejí strhující zážitek. "Důležitá je soustavná nabídka a konfrontace diváků s touto pozoruhodnou tvorbou. Kdo totiž podle mne jednou uslyší třeba Její pastorkyňu, Sinfoniettu či Po zarostlém chodníčku v dobrém provedení, zjistí, že Janáček skutečně stojí za to," domnívá se divadelní publicista Lubomír Mareček.

Operní režisér Radok řadí Janáčka spolu s Franzem Kafkou k největším umělcům, kteří v českých zemích působili. Oba spojuje velká obliba za hranicemi Česka. Podle režiséra je správné, že si Brno Janáčka váží, což se projevuje i pořádáním přehlídky, jež začne 21. listopadu právě Věcí Makropulos v Radokově pojetí. Představitelé města dlouhodobě opakují, že chtějí pomocí festivalu spojit Brno s Janáčkem tak pevně, jako je Salcburk spjat s Mozartem a Bayreuth s Richardem Wagnerem.

Janáček je v brněnské kultuře takřka všudypřítomný. Jeho jméno nese největší divadelní budova ve městě, operní soubor i umělecká akademie. Jeho hudbu provozují brněnští umělci a zkoumají muzikologové, kteří patří ke světové špičce. Jen na papíře ale zůstává Janáčkovo kulturní centrum, tedy nový koncertní sál, na který se stále nenašly peníze.