Devíti koncertům, které uvede právě začínající festival Ostravské dny nové hudby, tradičně předchází třítýdenní Institut Ostravských dnů. „Fesivalové prostředí nevytváří učitelé, interpreti ani zaměstnanci, ale studenti,“ zdůrazňuje ředitel přehlídky Petr Kotík, pro kterého je prý vždy nejnáročnější vybrat, které studenty institut přijme.

Letos se o pětatřicet míst na institutu ucházelo rekordních téměř šedesát skladatelů z celého světa. Od svého založení už jich Institut Ostravských dnů přijal 197 z celkem 36 zemí, často až z Číny, Jižní Afriky nebo Argentiny.

Je vlastně trochu zavádějící říkat účastníkům „studenti“ – většinou jde o absolventy prestižních hudebních škol, jejichž skladby už se ve světě hrají. Na Ostravských dnech je však autoři mohou svěřit předním hudebníkům anebo je prodiskutovat se špičkovými skladateli.

„Tři týdny v Ostravě mi daly stejně jako jinde celý rok,“ říká nadějná česká skladatelka Lucie Vítková, která se na Ostravské dny letos vrátila počtvrté. Festival prý významně ovlivnil to, jak přemýšlí o hudbě, a pomohl jí navázat kontakty.

Rakouský komponista Bernhard Lang, jenž v Ostravě vyučuje od roku 2009, si studenty jako Vítkovou pochvaluje. „Díky výtečnému výběru a dramaturgii je to tu velmi osvěžující,“ míní Lang, který do Ostravy jezdí raději než na podobně zaměřené akce ve světě, protože na rozdíl od nich se Ostravské dny stylově nevyhraňují.

Pro účastníky institutu je klíčové, že svá díla – zejména ta orchestrální – slyší v podání předních interpretů. A že festival je pak pro širokou veřejnost uvádí po boku kompozic světových autorů. Zhruba třetinu hlavního programu tvoří studentská tvorba, což znamená, že dojde prakticky na každého.

„Je nesmírně pozitivní, že Ostravské dny nerozlišují mezi profesionály a amatéry, jak se to ve světě obvykle dělává,“ zdůrazňuje americký skladatel Alex Mincek, který byl v Ostravě třikrát jako student a letos tu poprvé učil.

Osobně si nejvíc cení, že jeho skladby zde hudebníci cvičili stejně důkladně jako díla již etablovaných autorů. Mincek letos na závěrečném koncertu celého festivalu uvede skladbu Harmonielehre, kterou napsal na objednávku Guggenheim Foundation.

„Je to ten druh kompozice, kterou žádný americký orchestr nenastuduje, protože je příliš dlouhá a náročná na instrumentaci,“ vysvětluje. „Když jsem to navrhl Petru Kotíkovi, ani nemrkl a okamžitě řekl, že moji kompozici samozřejmě nastudují.“

Tato otevřenost se projevuje i v tom, že profesionální skladatelé, studenti, interpreti a také posluchači se na Ostravských dnech setkávají bez zbytečné formálnosti a jakýchkoliv bariér. Podle Kotíka si toho nejvíc řeknou mimo učebny. „John Cage mi jednou poradil, že jestli budu někdy provozovat vzdělávací kurzy, ať je uspořádám poblíž restaurace, protože tam se studenti naučí nejvíc,“ vypráví Kotík.

Polská skladatelka Martyna Kosecka se do Ostravy vrací prý proto, že tu slyší pestřejší vzorek současné tvorby než na obdobných akcích v zahraničí. A dává příklad, jak Institut Ostravských dnů funguje v praxi.

Když tu byla roku 2013 poprvé, seznámila se s íránským skladatelem Idinem Samimim Mofakhamem. Ten ji letos v červenci pozval, aby s ním vedla workshopy v Teheránu.

„Tři týdny na posledním Institutu Ostravských dnů byly jedny z nejdůležitějších v mém profesním životě,“ dodává letos třiatřicetiletý Mofakham, který si letošní ročník rovněž nenechal ujít. „Vždy, když institut skončí, vím bezpečně, že se příště vrátím. Je to tu zkrátka mimořádné,“ dodává.

Související