Dirigent Jakub Hrůša ve čtvrtek na koncertu v Bayreuthu poprvé v této sezoně povede orchestr Bamberských symfoniků (Bavorské státní filharmonie). Od sezony 2016/17 se stane jeho šéfdirigentem a hudebním ředitelem.

Program navržený Hrůšou nabídne Fantastické scherzo Josefa Suka, následovat bude Houslový koncert č. 1 Dmitrije Šostakoviče se sólistkou Karen Gomyovou a po pauze Fantastická Hectora Berlioze doplněná krátkým soudobým přídavkem skladatele Erkkiho-Svena Tüüra.

"Tedy koncert by to měl být vpravdě 'fantastický' a obsahuje vše, co bude patřit k mé bamberské činnosti: méně známou vrcholně kvalitní českou hudbu (Suk), slovansky hluboký a emocionální repertoár (Šostakovič), ztvárnění nejúžasnějších děl mainstreamu klasiky (Berlioz) i nejnovější hudební tvorbu (Tüür)," uvedl Hrůša.

Čtyřiatřicetiletý dirigent považuje angažmá u Bamberských symfoniků za čest a je si vědom, že nastupuje k jednomu z nejuznávanějších hudebních těles. "Zároveň je to i lidsky pozice, kterou jsem si poté, co jsem orchestr poznal, moc přál. Zdá se mi, že cítíme hudbu podobně a existuje mezi námi jakési kulturní pouto. Orchestr je neskutečně milý a vnímám ho jako opravdový tým," sdělil.

Hrůša s orchestrem uzavřel pětiletý kontrakt s možností prodloužení. V minulosti již řídil pět koncertů Bamberských symfoniků.

Dirigent Hrůša je držitelem mnoha cen. Aktuálně se v sobotu stal prvním držitelem Ceny sira Charlese Mackerrase, zejména za interpretace Janáčkových děl. "Janáček patří od dětství k mému životu. Již jako kluk jsem nadšeně poslouchal jeho "jurodivé" skladby, a ačkoliv jsem mnoho z nich nedovedl pochopit, nesmírně mě fascinovaly,“ uvedl.

„Pamatuji si v tomto smyslu hlavně na Glagolskou mši, Tarase Bulbu, Synfoniettu a operu Její pastorkyňa. Ta je dodnes jedním z mých vůbec nejmilejších jevištních děl. Tento rok je pro mě ještě 'janáčkovštější' než mnohé doposud. V prosinci budu řídit historicky první nastudování Věci Makropulos ve Vídeňské státní opeře, na jaře Příhody lišky Bystroušky v Glyndebourne, za necelý měsíc Tarase Bulbu při svém debutu v Royal Concertgebouw Orchestra, diskutuje se janáčkovské CD," dodal Hrůša.

Mezi další jeho úspěchy z poslední doby patří například debuty s Losangeleskou filharmonií a s Vídeňskými symfoniky.

"Je to samozřejmě krásné, zejména když následují okamžitě pozvání zpět, a to často opakovaná. V tomto smyslu si nemohu ani trochu stěžovat. Devadesát procent orchestrů, u kterých hostuji, si přeje, abych přijel zpátky, a kromě toho, že to znamená velký problém pro můj diář (a tak například i pro můj rodinný život), je to pro dirigenta ten nejhezčí pocit," konstatoval dirigent, který za své úspěchy vděčí talentu i pracovitosti.

"U dirigenta ale hraje roli ještě cosi dalšího, slovy neuchopitelného. Někteří lidé mluví o charismatu, já jsem v tomto zdrženlivější a zdráhám se si to pro sebe příliš analyzovat," dodal Hrůša, který se dirigování začal věnovat během studia na všeobecném gymnáziu v rodném Brně.

V Praze studoval u Jiřího Bělohlávka, Radomila Elišky a Leoše Svárovského. V současné době je stálým hostujícím dirigentem České filharmonie a hlavním hostujícím dirigentem Tokijského metropolitního symfonického orchestru.

Související