Poslední slovo bude mít na letošním Pražském jaru český dirigent Tomáš Netopil, který s orchestrem FOK uvede hudbu složenou v několika různých obdobích. Letos jedenačtyřicetiletý dirigent na festivalu vystoupí již pošesté − však také od doby, kdy tu jako mladý talent roku 2004 debutoval s PKF, urazil značnou cestu.

Netopil na konzervatoři v rodné Kroměříži studoval hru na housle, dál ale pokračoval na pražské AMU, kde se učil dirigování mimo jiné u Jiřího Bělohlávka. Později zkušenosti sbíral pod vedením renomovaného Jormy Panuly na stockholmské Královské akademii, až se mu roku 2002 podařilo vyhrát mezinárodní dirigentskou soutěž sira Georga Soltiho ve Frankfurtu.

Záhy začaly přicházet nabídky z evropských a světových operních domů, stejně jako z prestižních filharmonií. Trvalo čtyři roky a Netopil debutoval na Salcburském festivalu.

Když byl za působení ředitele Ondřeje Černého roku 2009 jmenován šéfdirigentem opery Národního divadla v Praze, bylo jasné, že vhodnějšího kandidáta těžko pohledat. Netopil už byl tou dobou známý doma i v zahraničí. Záhy začal také pravidelněji vystupovat na Pražském jaru, kde roku 2010 dirigoval Mozartova Idomenea, rok nato program operních árií a v roce 2012 Dona Giovanniho.

Poté co ministerstvo kultury rozhodlo o sloučení obou pražských operních domů, ale Netopil usoudil, že již nemá prostor pro intenzivní rozvoj celého ansámblu. Nabídku další spolupráce s Národním divadlem nepřijal a svou smlouvu v roce 2012 ukončil.

Zpětně vzato se skoro chce říct, že lepší rozhodnutí Netopil udělat nemohl. Bez stálého angažmá v Praze měl více času pohybovat se po světových pódiích, od Paříže a Londýna až po Tokio, a na podzim roku 2013 nastoupil jako hudební ředitel Aalto Theater a filharmonie v německém Essenu.

Pětiletá smlouva mu doteď nevypršela, ale pracovní podmínky jsou podle něj uspokojivé. A především mu otevírají další operní a symfonické projekty, které se plánují s mnohaletým předstihem.

"Je to velmi inspirující místo, jedna z nejlepších koncertních síní v Německu, kde pracuji se špičkovým orchestrem a kde během celého roku projdou špičkové filharmonie světa," vysvětluje Netopil. "Mám poměrně volnou ruku v sestavování programu, mohu se věnovat operám, na nichž mi záleží, a mám příležitost se svým orchestrem natáčet. Je to čistá tvůrčí práce a upřímně řečeno, představuje vše, co mi v Praze chybělo."

Jak už to v Německu bývá, orchestr divadla, které se jmenuje po finském architektovi Alvaru Aaltovi, zároveň funguje jako Essenská filharmonie. Tu Netopil vytrvale seznamuje s českou hudbou.

Podařilo se mu zde uvést i méně známou Hudbu pro Prahu 1968 skladatele Karla Husy, symfonickou báseň Praga Josefa Suka, symfonická díla Bohuslava Martinů a Janáčkův koncert pro housle a orchestr nazvaný Putování dušičky.

V opeře již Netopil dirigoval Dvořákovu Rusalku, Její pastorkyni od Leoše Janáčka nebo Řecké pašije Bohuslava Martinů. A kromě toho do Essenu zve české hudebníky − klavíristu Ivo Kahánka, houslistu Josefa Špačka, hornistu Radka Baboráka, zpěvačku Simonu Houdu Šaturovou nebo režiséra Jiřího Heřmana.

"Publikum v Essenu českou hudbu přijímá velmi nadšeně," shrnuje dirigent. "A je velmi uspokojující cítit podporu od hudebníků i od publika."

V současném angažmá dále Netopil důkladněji poznává německý repertoár. "Soustavně se věnuji Mahlerovým symfoniím a Straussově symfonické a operní tvorbě. Ta je pro orchestr stěžejním repertoárem a patří k němu i pravidelné hostování na Straussově festivalu v Garmisch-Partenkirchenu, kde se letos představíme s koncertním provedením opery Elektra a se symfonickým programem společně s Radkem Baborákem jako sólistou," vypočítává.

"Též se intenzivně věnujeme Wagnerovi, inscenovali jsme Valkýru, Bludného Holanďana a příští sezonu nás čeká Lohengrin. To jsou všechno krásné výzvy, kterých si nesmírně cením."

Kdyby bylo po jeho, na závěrečném koncertu letošního Pražského jara, který proběhne 4. června ve Smetanově síni Obecního domu, by Netopil nejraději zachoval radostné tóny Beethovenovy Deváté − ta festival desítky let tradičně zakončovala, což už ale poslední dobou nebývá pravidlem. A nebude ani letos, kdy ji nahradí skladatelova Sedmá.

"Přišlo mi, že bychom u Beethovena alespoň měli zůstat," zdůvodňuje výběr dirigent, který chtěl ale také využít sborovou složku ke slavnostnímu zakončení.

V první polovině koncertu tak Český filharmonický sbor Brno propůjčí své hlasy dvěma duchovním kompozicím 20. století − Ovoci ticha na text matky Terezy od současného lotyšského skladatele Peterise Vaskse a skladbě Gloria francouzského skladatele Francise Poulence.

"Obě skladby svým duchovním nábojem a nezaměnitelným rukopisem podtrhují kontrast s Beethovenovou živelnou explozí," vysvětluje Netopil. "Je to program, který se prvoplánově nepodbízí, ale který překvapuje svou hloubkou, kompoziční čistotou a příjemným pocitem o budoucnosti klasické hudby," dodává.

Související