Také je to způsob, jak na sebe jako začínající hudebník upozornit. Shromáždíte své nahrávky, pošlete je jinému slavnému muzikantovi, řeknete mu, že se vám líbí ty jeho, a nakonec ho požádáte, aby si poslechl ty vaše. Třicetileté klavíristce Olze Schepsové, která letos vystoupí na festivalu Rudolfa Firkušného, to vyšlo.

Když jí bylo patnáct, prosbu v podobném znění zaslala známému rakouskému klavíristovi a spisovateli Alfredu Brendelovi − a přidala k ní svoji nahrávku Chopina, již pořídila v místním rozhlasovém studiu. K jejímu překvapení si Brendel cédéčko poslechl a Schepsové zavolal.

"Měla jsem ohromné štěstí. Později jsme se potkali a několikrát jsme spolupracovali," popisuje Schepsová, která se prý od Brendela konkrétně nejvíc dozvěděla o Schubertovi.

"Také mě doporučil mému prvnímu agentovi. Teď už s Brendelem ale kontakt neudržujeme, každý jsme šli jinou cestou. Neshodli jsme se na tom, co bych měla hrát a jakým směrem se vydat," popisuje Schepsová, která prý nikdy nechtěla kopírovat druhé hudebníky, a tak jí prý například nikdo nesmí mluvit do výběru repertoáru.

Zatím jí to vychází. Schepsová už nahrála Schuberta, Chopina, Čajkovského či Rachmaninova, ale také méně známé ruské komponisty − Anatolije Konstantinoviče Ljadova, Antona Rubinštejna či Milije Alexejeviče Balakireva.

Začátkem letošního roku vydala album věnované výhradně Erikovi Satiemu. A na festivalu Rudolfa Firkušného bude ve čtvrtek 24. listopadu debutovat s Chopinem a Prokofjevem.

Přestože zemřel, když jí bylo osm let, Rudolfa Firkušného zná. "Poslechla jsem si hodně jeho nahrávek a moc se mi líbily," říká Schepsová. Ze všeho nejvíc si českého klavíristu spojuje s Dvořákovým Klavírním koncertem g moll, jejž Firkušný často uváděl během svého pobytu v exilu.

"Myslím, že také má generace by tento klavírní koncert měla hrát častěji. Vždy, když ho někde uvedu, lidé reagují stejně: nesmírně se jim líbí a ptají se, proč ho na koncertech neslýchají více," líčí.

Schepsová se narodila v Moskvě, když jí ale bylo šest let, rodina se odstěhovala do Kolína nad Rýnem. Tam klavíristka dodnes žije. Oba její rodiče učili hru na klavír, takže k nástroji měla blízko. A také byla velmi průbojná. Ještě než začala naplno studovat na Kolínské hudební akademii, už vyhrála několik soutěží pro mladé.

Jenže dnes se Schepsová vymyká naprostým opakem − je jednou z mála mezinárodních hvězd, které nejenže nevyhrály, ale dokonce se v dospělosti ani nezúčastnily žádné z významných soutěží. Přesto už koncertovala takřka s každým významným německým orchestrem a vystoupila na místních festivalech typu essenského Klavier-Festival Ruhr či bavorského Kissinger Sommer. Letos má kromě Prahy v diáři vystoupení v Curychu, Tokiu či New Yorku.

Schepsová hraje velmi emotivně a ani ji nenapadne, že by tomu mohlo být jinak. "Hudba pro mě představuje způsob, jak vyprávět příběhy a předávat emoce dál. Když jsem na pódiu, nedokážu tu chvilku neprožít naplno," říká a dále hovoří o tom, jak se každý koncert snaží odehrát jinak a nabídnout posluchačům cosi nového.

V Dvořákově síni Rudolfina uvede své tři oblíbené skladby od Chopina a jednu od Prokofjeva. "S Chopinovou Fantasií f moll jsem vyrůstala, dokonce právě tu jsem na nahrávce poslala Alfredu Brendelovi," vzpomíná.

"Stejně ráda mám od Chopina také jeho Baladu č. 1. A Sonáta č. 3 patří k jeho vůbec nejnáročnějším kompozicím, je barvitá, složitá, chvílemi v ní klavír vytváří čtyři hlasy," popisuje Schepsová. "Není to zrovna jeho nejznámější skladba, ale slyšíte v ní vše, co si s Chopinem spojujete."

Koncert

Olga Scheps
Dvořákova síň Rudolfina
24. listopadu

Druhá půlka večera má nabídnout kontrast. "Prokofjevova Sonáta č. 7 je naprostý opak všeho, co uslyšíte v první části. Je velmi sarkastická, bláznivá, až ďábelská," popisuje Schepsová, ale pak se zarazí a ptá se, jestli se s touto charakteristikou neunáhlila. "Možná je to mým ruským původem, ale já to tak vnímám. Chopin pro mě ztělesňuje lidské pocity, naději, smutek, štěstí, lásku. Vnímám jeho hudbu velmi osobně," vysvětluje. A Prokofjev? "Vezme vás do úplně jiného světa plného pohádek a jiných překvapení," míní Schepsová.

Erik Satie na programu pražského koncertu není, jeho skladby jsou příliš krátké na to, aby byly součástí hlavní části večera. A nadto Satieho spousta posluchačů dodnes neuznává jako seriózního skladatele. "Asi proto, že neskládal opery, symfonie či velké klavírní sonáty," poznamenává Schepsová.

"Vytvořil ale hudbu, která se spousty lidí dotýká. Je to podobné jako s tím Dvořákovým klavírním koncertem. Mnoho lidí Satieho hudbu nezná a teprve pak zjistí, jak je krásná," poznamenává. Možná je tu Olga Schepsová od toho, aby člověka s takovou hudbou seznamovala.

Související