Alfred Brendel neměl žádné předpoklady k tomu, aby se stal učitelem. Jako hudebník nikdy neměl dost času studovat, už proto, že jeho rodiče se neustále stěhovali z místa na místo. Poslední hodinu na konzervatoři ve Štýrském Hradci absolvoval, když mu bylo šestnáct − a protože Brendelovi je dnes pětaosmdesát let, už je to opravdu dávno.

Učil se pak vůbec ještě někdy? Prý jedině z magnetofonových nahrávek. "Někteří učitelé mohou na člověka mít příliš velký vliv," prohlásil Brendel před šestnácti lety v dokumentárním filmu Alfred Brendel: Man and Mask. "Tím, že jsem v podstatě samouk, jsem se naučil nevěřit ničemu, na co jsem nepřišel sám," dodal.

Spousta hudebníků by možná nesouhlasila, ale Brendel sám od sebe přišel na hodně. První recitál odehrál v sedmnácti letech a později se vypracoval v jednoho z nejvlivnějších klavíristů 20. století. Například předminulý měsíc v Berlíně převzal cenu Echo Klassik za celoživotní přínos hudbě. Pořadatelé mu ji udělili za to, že "jeho interpretace klasického romantického repertoáru od 50. let určují styl a nadále inspirují mladší umělce," jak uvedli.

Jedním z těch mladých umělců byla Olga Schepsová, která 24. listopadu vystoupí na Klavírním festivalu Rudolfa Firkušného.

Na Brendela se obrátila v době, kdy jako mladá umělkyně hledala, kterým směrem se vydat. Brendel jí pomocnou ruku podal − ale dnes na rozdíl od Schepsové tvrdí, ať už ze skromnosti, nebo protože se dál neshodli, že v její kariéře žádnou roli nesehrál.

"Když mi Olga napsala, byla ještě školou povinná," říká. "Její dopis se mi líbil, stejně jako její zvuk a sebedůvěra v interpretaci Chopinovy Fantasie f moll. Několikrát jsme spolupracovali, než začala svoji kariéru, ale vliv jsem na ni neměl," domnívá se Brendel.

Schepsová to vidí jinak. "Než jsem ho potkala, hrála jsem více ze srdce. Brendel mě naučil přistupovat k hudbě uctivěji, pozorněji číst partituru, zejména u Beethovena nebo u Schuberta. Dlouho jsme se neviděli, ale to, co jsem se od Brendela naučila, stále používám," tvrdí klavíristka.

Alfred Brendel posledních pětačtyřicet let žije v Londýně, přesto nezapomněl na své středoevropské kořeny. Narodil se v někdejším Wiesenbergu, dnes známém jako obec Loučná nad Desnou nedaleko od Šumperka, a v dětství s rodiči cestoval přes někdejší Jugoslávii a Rakousko.

Vyrostl přímo v renesančního umělce − kromě hudby píše knihy, skládá básně a také maluje. Na klavír přestal veřejně hrát v roce 2008, ale nadále vyučuje a od svého zhruba o dvacet let zpožděného odchodu do důchodu vydal několik sbírek poezie i esejů o hudbě. Pravidelně navštěvuje také tuzemský festival Prague Music Performance, kde přednášel o hudbě a filmu.

Olga Schepsová nebyla jedinou hudebnicí, které Brendel pomohl. Stejný, či dokonce ještě větší vliv měl na letos sedmašedesátiletou klavíristku Imogen Cooperovou, sedmapadesátiletého Claudia Tanského a čtyřiačtyřicetiletého Tilla Fellnera či stejně starého Paula Lewise. V posledních letech se u Brendela učil zázračný mladý americký hudebník Kit Armstrong. Tomu je nyní čtyřiadvacet let, takže to, co se naučil, už bude brzy sám předávat dál.

Související