Ve věku dvaadevadesáti let ve svém domě na jihozápadě Francie zemřel francouzský dirigent Georges Prêtre, který byl na přelomu 80. a 90. let minulého století hlavním hostujícím dirigentem Vídeňských symfoniků. Uvedla to agentura AFP.

„Nepovažoval se za dirigenta, spíš za interpreta v původním francouzském slova smyslu, za extatického velekněze hudby, za někoho, kdo zprostředkovává inspiraci, jež plyne z velkých hudebních děl,“ napsali o něm Vídeňští symfonikové na svém webu.

Prêtra si mohli pamatovat také čeští posluchači. Roku 1963 na festivalu Pražské jaro dirigoval Státní filharmonii Brno. Na tehdejším koncertu s houslistou Václavem Snítilem zazněl Dvořákův Koncert a moll pro housle a orchestr.

Prêtre se narodil roku 1924, začal hrou na klavír a na trubku. V patnácti letech nastoupil na Pařížskou konzervatoř. Studoval kompozici u varhaníka a skladatele Maurice Duruflého a dirigování u Francouze belgického původu Andrého Cluytense.

Po druhé světové válce se seznámil s jazzem, který v pařížské metropoli hráli Američané. V devatenácti šel studovat operu. Prošel několika konkurzy a nakonec zakotvil v Marseille.

V několika menších francouzských operních domech dirigoal pod pseudonymem Georges Dherain. V Paříži debutoval v tamním Théâtre national de l'Opéra-Comique, tedy instituci historicky spjatou s žánrem komické opery. Prêtre tento operní dům se statusem národního divadla koncem 50. let na čtyři roky řídil. Dva roky pak vedl přímo i Pařížskou operu. Většinu následující kariéry však působil v zahraničí.

Dva roky strávil v Lyrické opeře v Chicagu, jako host účinkoval v newyorské Metropolitní opeře či v milánské La Scale. Spolupracoval se slavnou sopranistkou Marií Callasovou, se kterou v Pařížské opeře roku 1965 natočil její slavnou naturalistickou Bizetovu Carmen a o rok později také Pucciniho Toscu.

Do posledních let měl Prêtre doma nad klavírem zavěšený portrét Callasové v životní velikosti.

Prêtre byl úzce spjat s francouzským skladatelem a členem takzvané Pařížské šestky Francisem Poulencem – na přelomu 50. a 60. let v premiéře dirigoval jeho operu La voix humaine (Lidský hlas) i jeho skladbu Sept répons des ténèbres napsanou na liturgický text Svatého týdne. Roku 1999 v Paříži Prêtre řídil poctu u příležitosti 100. výročí Poulencova narození.

Poulencovu skladbu zvanou Les Biches, česky Laně, Prêtre uvedl také roku 1963 na Pražském jaru.

Začátkem 80. let dirigoval slavné filmové zpracování oper Sedlák kavalír a Komedianti, které s pěvci Plácidem Domingem a Jelenou Obrazcovovou v hlavních rolích natočil Franco Zeffirelli.

K největším úspěchům Prêtrovy kariéry patří pět let, kdy v pozici hlavního hostujícího dirigenta vedl Vídeňské symfoniky, tedy druhý nejznámější orchestr rakouské metropole po známější Vídeňské filharmonii.

Prêtre, jenž se sám označoval za „Vídeňáka“, nicméně dirigoval i Vídeňskou filharmonii, a to na Novoročních koncertech v letech 2008 a 2010. Podařilo se mu to jako jedinému francouzskému rodákovi.

Oba koncerty byly k vidění v Česku. Ten první se zapsal do paměti mimo jiné vtipem, kdy Prêtre na pódium přišel s fotbalovým míčem a posléze Sportovní polku rakouského dirigenta z 19. století Josefa Strausse řídil s píšťalkou v ústech. Učinil tak na počest tehdy se blížícího fotbalového turnaje Euro 2008, který Rakousko pořádalo se Švýcarskem.

Nahrávka Prêtrova druhého Novoročního koncertu Vídeňské filharmonie se roku 2010 dokonce vyšplhala do české prodejní hitparády.

Naposledy měl Prêtre nejznámější vídeňský ansámbl pod taktovkou před čtyřmi roky v pařížském Théâtre des Champs-Élysées, kde uvedl Ravela, Beethovena a Strausse.

Související