V newyorské Metropolitní opeře bude mít ve čtvrtek premiéru nové nastudování opery Rusalka od Antonína Dvořáka.

Režisérkou inscenace je Američanka Mary Zimmermanová, podle níž má pohádkový příběh psychologický rozměr a nese temné varování. "Pravá láska by neměla vyžadovat, abyste ztratili sami sebe a svůj hlas," uvedla v rozhovoru pro list The New York Times.

Rusalku z Met brzy spatří také Češi. V sobotu 25. února ji v přímém přenosu uvede pětadvacet tuzemských biografů.

Metropolitní opera zařazuje Rusalku na program teprve potřetí v historii. Poprvé tak učinila roku 1993, podruhé roku 2014, kdy titulní roli ztvárnila americká pěvkyně Renée Flemingová pod vedením rakouského režiséra Otto Schenka.

V nynějším nastudování Rusalku zpívá světoznámá lotyšská sopranistka Kristine Opolaisová.

Autorem libreta romantické pohádkové opery je Jaroslav Kvapil. Dokončil ji roku 1900, premiéru měla 31. března následujícího roku v pražském Národním divadle. Nejznámější árií z Dvořákova díla je zpěv Rusalky k Měsíci, tedy Měsíčku na nebi hlubokém.

Režisérka nového nastudování Mary Zimmermanová se původně chystala inscenovat jinou operu – Lovce Perel od George Bizeta. Protože toto dílo se však v Met objevilo předloni, generální ředitel Peter Gelb navrhl Rusalku.

"Viděla jsem ji živě zpívat Renée Flemingovou, se kterou jsem navíc pracovala na Armidě v době, kdy Rusalku zpívala v Metropolitní. Tím pádem jsem tu operu trochu znala a měla jsem pocit, že je pro mě tím pravým,“ uvedla Zimmermanová.

"Jediné, co je na tom krušné, je to, že je v češtině. To je děsivé zvlášť pro divadelního režiséra. Víte, že říkají to a to, ale neznáte přesná slova," dodala.

Další problematickou část podle ní představovalo vyjádření prostoru a času. "Když jsem operu začala studovat, uvědomila jsem si, že se celá odehrává v noci. Každá scéna je uprostřed noci. Nevíte přesnou hodinu. Čas jako by přestal plynout a je těžké dát divákům pocit, že se věci někam posouvají. Proto jsme chtěli ten příběh trochu uvést do chodu, zdůraznit pocit proměny a toho, že se věci skutečně dějí, že se zápletka někam posouvá," tvrdí Zimmermanová.

Na rozdíl od některých verzí v Evropě, kde se opera dočkala značných režijních zásahů, se režisérka nového newyorského nastudování raději kloní k původnímu příběhu.

"Rusalka je stále vodní nymfa, její otec je vodník. Zůstávají těmito pohádkovými tvory, kteří ovšem mají opravdové a vážné problémy. Nehodlám děj přenášet do Paříže a dělat z Rusalky prostitutku nebo něco podobného," řekla Zimmermanová.

Tato šestapadesátiletá divadelní režisérka zatím slavila největší úspěch s lyrickou a vtipnou adaptací Ovidiových Proměn, které se odehrávaly v rybníčku o velikosti pódia. Roku 2002 za inscenaci získala divadelní cenu Tony. Nejen díky tomu se zařadila mezi režiséry, které do Metropolitní opery přivedl Peter Gelb, když se v roce 2006 stal jejím generálním ředitelem.

Mezi opery, které Zimmermanová dříve nastudovala, patří Lucie z Lammermooru Gaetana Donizettiho (2007), La sonnambula Vincenza Belliniho (2009) a Armida Gioacchina Rossiniho (2010).

Související