Už jako studentka si sopranistka Diana Damrauová oblíbila skladatele Giacoma Meyerbeera. Německý autor, jejž v první polovině 19. století kromě italských oper proslavil dnes již zapomenutý žánr velké francouzské opery, byl prý "opravdový Evropan, jehož hudba překypovala překvapeními". Damrauová si nic nepřála víc než natočit meyerbeerovskou nahrávku.

Podařilo se jí to nedávno, kdy na značce Warner Classics vydala album Meyerbeer: Grand Opera. A v úterý skladatele připomněla na festivalu Pražské jaro, kde ji doprovázel orchestr PKF − Prague Philharmonia vedený šéfdirigentem Emmanuelem Villaumem.

Po boku svého manžela, francouzského basbarytonisty Nicolase Testého, Damrauová přesvědčila, že díla opomíjeného Meyerbeera by se na jevištích měla objevovat častěji.

Meyerbeer, či jen Beer, jak znělo jeho rodné příjmení, patřil v 19. století k nejpopulárnějším operním skladatelům. Jednoznačně ovlivnil Verdiho a zejména Wagnera, který se však svého někdejšího vzoru zřekl a později na něj nevybíravě útočil − mimo jiné zesměšňoval Meyerbeerův židovský původ, zejména ve svém traktátu Židovství v hudbě.

Tehdy byly Meyerbeerovy opery ještě oblíbenější než ty Wagnerovy. Ale ve 20. století se karta obrátila a Meyerbeer takřka upadl v zapomnění. "Provedení jeho oper si žádá složité kulisy a specifický typ hlasu, který je dnes těžké najít," vysvětlil dirigent úterního koncertu Villaume.

Damrauová si vybrala Meyerbeerovy árie, které byly podle ní buď natočeny špatně, nebo nebyly zaznamenány. Album nahrála s orchestrem a sborem Národní opery v Lyonu právě pod taktovkou Villauma.

Přestože z desky září chytlavé melodie i výtečná pěvecká koloratura, Damrauová věděla, že album bude muset podpořit koncerty. "Dnes je však prakticky nemožné sestavit program koncertu jen z díla jednoho autora," vysvětlil Villaume, proč v úterý zařadili ještě díla Meyerbeerových současníků nebo těch, které ovlivnil.

Značný prostor dostaly tři árie z opery Manon od Julese Masseneta, kterou Daumraová, její manžel i dirigent Villaume společně uvedli již v newyorské Metropolitní opeře.

Koncert ve vyprodaném pražském Rudolfinu těžil z kontrastů: Meyerbeera vyvažovaly temnější árie Verdiho a Wagnerovy či Ponchielliho a Belliniho bel canto.

Od úvodní árie Nobles seigneurs, salut z Meyerbeerovy stěžejní opery Hugenoti měla pěvkyně publikum v hrsti. Postavu panoše Urbaina ztvárnila s vervou i humorem a na konci árie divákovi v první řadě předala rekvizitu − dopis, jejž panoš v opeře přináší.

Poté co basbarytonista Testé zazpíval bitevní píseň z Hugenotů, se Damrauová vrátila se slavnou árií Ombre légère z Meyerbeerovy komické opery Dinorah. "V repertoáru by ji měla mít každá koloraturní sopranistka," poznamenala pěvkyně před koncertem. Za něj sklidila aplaus a opakovaně publikum záměrně rozesmávala.

Damrauová má skutečně jedinečnou koloraturu. Stejně jako melodickou výzdobou je však její hlas pozoruhodný všestranností. Umí zpívat dramaticky, lyricky, něžně, vzletně, vytvoří jakoukoliv emoci. A nepůsobí nuceně − také oktávové skoky jsou plynulé a neruší v přechodech. Na jevišti působí pětačtyřicetiletá Damrauová mladistvě, avšak zpívá jako zkušená profesionálka.

Její manžel dělal škrobenější dojem. Ale spolehlivě zafungoval jako partner v duetu O amato zio, o mio secondo padre! z Belliniho opery Puritáni. Dirigent Villaume vedl orchestr citlivě a vyváženě, z pražského tělesa dostal světový zvuk.

Recitály hvězd mohou někdy působit překombinovaně. V úterý se však sólisté, orchestr i dirigent vezli na stejné vlně. A pojedou na ní i nadále: orchestr PKF a Villaume nyní Damrauovou doprovodí na šesti koncertech v Německu, Polsku a Lucembursku. Kdo po vystoupení v Rudolfinu pozoroval frontu ctitelů, kteří přišli požádat o autogram, musel dát Damrauové za pravdu − zřejmě vskutku nastala vhodná doba na Meyerbeerův návrat.