Když se Češi začátkem června loučili se zesnulým šéfdirigentem České filharmonie Jiřím Bělohlávkem, netušili, že už je pozoruje jeho budoucí nástupce.

Poklonit se do pražského Rudolfina přiletěl také ruský rodák Semjon Byčkov. A z úcty, kterou Češi na posledním rozloučení projevili, byl prý tak dojatý, až se usadil v hledišti a chvíli vše pozoroval.

"Například jsem ve frontě spatřil filharmonika, který si na poslední rozloučení s Bělohlávkem oblékl frak, byť bylo časně odpoledne. To mi přišlo mimořádné," vzpomínal Byčkov toto pondělí. "Řekl jsem si, že národ, který se s člověkem umí takto rozloučit, ho dokáže stejně vřele přivítat," dodal.

A brzy se Byčkov vřelého přijetí dočká. Čtyřiašedesátiletý dirigent, jenž v 70. letech emigroval ze Sovětského svazu a později řídil orchestry v USA, Paříži či Kolíně nad Rýnem, v pondělí s Českou filharmonií podepsal smlouvu. Od sezony 2018/2019 se na pět let stane jejím šéfdirigentem.

V pondělí se Byčkov také poprvé setkal s novináři, k nimž téměř půl hodiny hovořil spatra a bez přerušení. Za svůj monolog sklidil dlouhý potlesk, podobně publikum uctilo též přítomnou vdovu po bývalém šéfdirigentovi Annu Bělohlávkovou.

Byčkov postupně pochválil orchestr, hráče, minulost i současný stav České filharmonie, dokonce i její sídlo v Rudolfinu. "Když vidím tuto budovu, tyto zdi, když se zaposlouchám do zvuků, které odsud vycházejí, uvědomuji si, že Rudolfinum je hudební Mekkou. Na světě není mnoho míst, kde by se umělec cítil natolik doma," rozplýval se Byčkov.

Aby se stal šéfdirigentem České filharmonie, musel prý nejprve projít "hlubokým vnitřním přerodem", vysvětlil. "Naposledy jsem dělal šéfdirigenta Rozhlasového orchestru v Kolíně nad Rýnem. Opouštěl jsem ho před sedmi lety a poprvé v životě jsem přestal nést zodpovědnost za uměleckou instituci. Stal jsem se volným mužem a byl jsem připraven na to, že do konce života už mezi mnou a hudbou nebude nic stát," vyprávěl.

Nabídku České filharmonie prý přijal mimo jiné i díky emotivní řeči houslisty a koncertního mistra Josefa Špačka. Ten za Byčkovem na konci červnového abonentního týdne s dalšími hráči přišel a jménem orchestru požádal, aby se Byčkov stal jejich "taťkou", jak nový šéfdirigent potěšeně parafrázoval.

"S Českou filharmonií na pódiu zažívám stavy nesmírné krásy. V takových okamžicích jsem vděčný za to, že žiji," pravil Byčkov, který s prvním českým tělesem spolupracuje od roku 2013.

Kromě občasných koncertů průběžně natáčejí Čajkovského symfonie pro zahraniční vydavatelství Decca Classics. Pro tento projekt se prý ruský dirigent rozhodl díky kombinaci "velké slovanské tradice" a západního pojetí hudby, které se v České filharmonii potkává. "Rusové hrají Čajkovského na jeden způsob a západní orchestry zase trochu jinak, avšak v České filharmonii se ty pohledy potkávají. Přišlo mi, že bychom společně o Čajkovského hudbě mohli říci něco, co dosud nezaznělo," vysvětlil Byčkov.

"Jsme tu od toho, abychom zajistili, že o České filharmonii svět nikdy nebude mluvit v minulém čase, že kdysi bývala pokladem. Budeme pracovat na tom, aby tím pokladem zůstala i nadále," dodal.

V jiné části svého monologu rozjímal o tom, jak dveře pražského Rudolfina byly vždy otevřené "lidem překypujícím tvořivostí" a jak musejí i nadále vítat všechny, kdo "mají tvůrčí sklony, nebo jsou schopni tvůrčí podněty přijímat".

"Cítím, že lidé tu mají vztah ke své národní totožnosti, umí ji barvitě vyjádřit, záleži jim na ní a chtějí ji uchovat. Jako umělci musíme neustále bránit, propagovat a opečovávat hudbu vaší země," apeloval Byčkov a zdůraznil, jak je pro něj důležité, aby Česká filharmonie měla nejlepší pověst doma i na zahraničních zájezdech.

Ty první s Českou filharmonií absolvuje hned ve své nástupní sezoně 2018/2019, kdy povede turné po USA, Německu i tříkoncertní rezidenci ve vídeňském Musikvereinu.

Z dosavadních zkušeností Byčkov zmínil několik případů, kdy s orchestrem nazkoušel a uvedl jedno z Čajkovského děl, načež se po čase vrátil a zjistil, že filharmonici jeho interpretaci ještě vylepšili.

"Když jsme Čajkovského symfonii Manfred hráli v Liberci, bylo to v pořádku, ale ještě ne zcela vyzrálé. Po půl roce jsem se vrátil, abychom Manfreda zahráli v Rudolfinu a natočili pro Deccu, a s údivem jsem seznal, že orchestr té symfonii mezitím začal věřit. Hráli ji, jako by na ni závisel jejich život," vzpomínal Byčkov.

Ve své řeči dále zdůraznil národní poslání České filharmonie, která je "dítětem českého národa" a prý by nevznikla, kdyby ji lidé nepotřebovali a příznivě na ni nereagovali.

Krátce Byčkov hovořil o tom, jak se dnes vinou globalizace smazávají rozdíly mezi světovými orchestry. "Teď už z nahrávky takřka nepoznáte, který orchestr právě hraje. Jedním z největších úkolů dneška je zachovat jedinečnou totožnost národních těles. Česká filharmonie ji jako jedna z mála na světě stále má," pochvaloval si.

Česká filharmonie v pondělí dále oznámila úzkou spolupráci s dirigenty Jakubem Hrůšou a Tomášem Netopilem. Oba od sezony 2018/2019 nastoupí na pozici hlavních hostujících dirigentů. "Oba jsou svým způsobem nositeli dědictví Jiřího Bělohlávka, jeho žáky a přitom už svébytnými umělci úspěšnými u nás i v zahraničí," prohlásil ředitel orchestru David Mareček.

Dobu, po níž orchestr od Bělohlávkova červnového úmrtí hledal nového šéfdirigenta, označil za "velmi náročné tři a půl měsíce".

Management filharmonie prý po celou dobu pohánělo vědomí, že "nejhorší, co bychom mohli udělat, je zůstat stát na místě a nechat orchestr bez šéfdirigenta", podotkl Mareček.

Noví hostující dirigenti Hrůša ani Netopil, kteří zastávají šéfdirigentské posty v německém Bamberku a Essenu, se pondělní akce v Rudolfinu zúčastnit nemohli. Novému šéfdirigentovi Byčkovovi však poblahopřáli v předtočených videích.

"Myslím, že naše spolupráce bude bezproblémová. Každý z nás tří miluje hudbu víc než sebe. Nesoupeříme, nýbrž svorně sloužíme instituci, jíž jsme teď všichni součástí," poděkoval Byčkov, který bude další směřování České filharmonie určovat společně s Netopilem, Hrůšou, managementem a uměleckou radou.

Konkrétní plány Semjona Byčkova na sezonu 2018/2019 orchestr oznámí příští rok na jaře. Už v pondělí však nový šéfdirigent avizoval, že by se s Českou filharmonií mimo jiné rád věnoval operám. "Pro symfonický orchestr je nutností mít operní zkušenost,“ vysvětlil.

Na dotaz, zda s Českou filharmonií bude uvádět moderní a soudobou hudbu, odpověděl, že rozlišuje dva typy. "Vždy tu byla soudobá hudba, která hovoří jazykem, jenž je publiku cizí. Ale je tu i taková, na níž se lidé dovedou napojit. Dnes je to Šostakovič, zítra Boulez, pozítří to může být Miroslav Srnka či Sylvie Bodorová," řekl Byčkov v narážce na dva současné české komponisty.

V obecné rovině ještě dodal, že každopádně nebude dělat ideologická rozhodnutí typu "současná hudba vždy ano" či ne. "Jsem zcela proti ideologii. Budu prosazovat pluralitu a co největší pestrost," dodal.

Související