Zabít matku

Jürg Amann

(Přeložila Alena Nováková)

Archa, Zlín 2009. 94 stran. 239 korun

Zabít matku. Název novely švýcarského autora Jürga Amanna (1947) se zdá efektní. Samotný text je však právě všechno jiného než efektní - silný tak, že člověku "cuchá vnitřnosti".

Po dočtení si proto už o názvu nikdo nemůže myslet, že jím chtěl prozaik útočit na první signální.

Jen chtěl vystihnout víceznačnost textu a v něm popisovaného života, který díky zdravotní péči končí o něco později, ovšem v odlidštěném nemocničním prostředí.

Maloformátová kniha přináší text o pouhých sedmdesáti stranách - na tomto rozměru v literatuře ale opravdu nezáleží. Švýcarský prozaik rozhodně nepatří k dnes tak rozšířenému cechu spisovatelů, kteří budují své fiktivní texty velmi důmyslně, avšak z materiálu z druhé ruky.

O Jürgu Amannovi se ani nedá říct, že na rozdíl od románových konstruktérů sází na autobiografický materiál - on je jím totiž znovu a znovu pohlcován. Není umanutým monstrem, zaplňujícím bílé stránky, nýbrž citlivým člověkem, pro něhož psaní neznamená cíl, ale prostředek k sebevyjádření a cestu k nahlédnutí vlastního života.

Text novely Zabít matku (2003) čtenáři doslova letí před očima. A autorovy popisy rodinného života - zádrhelů, omezenosti, sobectví, nenávisti, necitlivosti a umírání - se opravdu do čtenáře zarážejí, kuchají v něm a vytahují z mlhy pozapomnění obdobné situace z jeho dětství, z jeho dospívání... Cosi - nebo všechno? - se musí dříve či později v našich životech pokazit, někdo musí zkrátka udělat něco, co v nás zůstane a co nás bude formovat, jako by říkala novela Zabít matku.

Jürg Amann umí vypíchnout jednotlivé věci a popsat je tak, že působí autenticky, tedy nanejvýš děsivě: "Mysleli jsme na to, co nám matka vyprávěla o své kamarádce z mládí, která nikomu nic neřekla, a v noci vyšla ven, aby se z nešťastné lásky vrhla pod vlak. Už se nikdy nevrátila. Nešťastná láska, nevěděli jsme, co to znamená."

Takové knihy má smysl vydávat, překládat, hledat a číst