KNIHA

Philippe Claudel
Šedé duše
(Přeložila Zora Obstová) Paseka, Praha 2010, 194 stran, 269 Kč

Francouzský spisovatel, režisér a profesor literatury na univerzitě v Nancy Philippe Claudel (1962) se českému publiku poprvé představil jako autor divadelní hry O lásce, kterou uvádí Studio DVA.

Nakladatelství Paseka nyní vydalo český překlad jeho oceňovaného románu Šedé duše z roku 2003. Právě tímto dílem, za něž získal mimo jiné Renaudotovu cenu, Philippe Claudel prorazil na vrchol současné francouzské prózy.

Velmi dobře byly přijaty i následující romány Vnučka pana Linha (2005) a Brodeckova zpráva (2007) - za niž získal nominaci do užšího výběru Goncourtovy ceny -, které spolu s Šedými dušemi tvoří triptych o hrůzách dvacátého století. Talentovaný a úspěšný, to je šťastná kombinace, a nejlepší na tom je, že Philippe Claudel svými díly roli čtenáře nikterak neusnadňuje.

Šedá není nudná

Šeď si většina lidí spojuje s nevýrazností, nudou. Philippe Claudel ji dal odvážně do názvu románu, všem marketingovým teoriím o lákavosti-prodejnosti titulu navzdory. A dokazuje, že šedá v sobě může skrývat netušené množství odstínů a že její neurčitost naopak dokáže působit znepokojivým dojmem.

Románové vyprávění se pohybuje po dvou hlavních časových rovinách: doba první světové války a zejména rok 1917, kdy dojde k vraždě malé dívenky, kolem jejíhož vyšetřování je utkáno jemné narativní předivo, a časový odstup dvaceti let, z něhož se vypravěč, bývalý policista, pokouší poskládat události a lidské osudy do příběhu a zároveň pronáší svou zpověď, své doznání.

Hned na samém počátku nás upozorňuje, že má před sebou nelehký úkol: "Je tu celý ten uplynulý čas, který slova nikdy nezachytí, a taky tváře, úsměvy, rány. Ale stejně se musím pokusit to říct."

Jeho vyprávění pak skutečně působí trochu neuspořádaně, tápavě, přesto má v sobě naléhavost, která nás nutí číst dál. Ač se zpočátku zdá, že jde o příběh s detektivní zápletkou, záhy zjišťujeme, že nebude rozplétána podle pravidel žánru.

Naopak se z ní stává čím dál větší šmodrchanice, v jejímž klubku se pomíchá celá řada postav, vypravěče nevyjímaje, a nikdo nebude schopen je rozdělit na dobré a zlé, na oběti a viníky. Všichni jsou vinni, všichni jsou oběťmi toho, co bychom mohli nazvat ironií osudu.

Zpráva o nemocném světě

Francouzské maloměsto nedaleko Verdunu. Kulisou malých lidských radostí, tragédií i dramat je masakr zákopové války, šílící a krvácející svět. Philippe Claudel umí dokonale vykreslit atmosféru, je až puntičkářsky pečlivý a přesný v popisech, z šedi pozapomenuté minulosti se vynořují postavy, které nejsou pouhými stíny či přízraky, jsou živé, jsou plastické.

Možná si nepamatujeme jejich jména, ale vidíme je jasně před sebou: chladného a nepřístupného prokurátora dojemně polidštěného milostným vzplanutím, hřmotného hostinského, otce zavražděné dívenky, který se čtenáři přiblíží skrze vlastní utrpení, mladou, krásnou učitelku, závan svěžesti a barev, o jejímž trápení se dozvíme až ze stránek ukrytého deníku, tlustého soudce, který se stará jen o svůj plný břich, mladého bretonského dezertéra - obětního beránka, nebo devianta?

Za zdánlivou roztěkaností vypravěče ale postupně čím dál tím zřetelněji vyplouvá na povrch textu Claudelova stylistická bravura. Do klasické větné konstrukce jsou s naprostou přirozeností vsazeny výrazy nářeční, hovorové, vtipné průpovídky.

Čtenář tak má dojem určité starobylosti i aktuálnosti, tedy v tom smyslu, že text rezonuje s dobou, k níž odkazuje, a zároveň k nám promlouvá intimním hlasem přítomnosti. Pokud dokážeme tento účinek u Šedých duší vnímat, je to samozřejmě zásluha citlivého a nápaditého převodu Zory Obstové. Ve špatném překladu by se velikost této knihy zcela ztratila.

Philippe Claudel se sice narodil v roce 1962, ale jeho román ve svém vyznění odpovídá spíš poetice modernistů než postmoderně. Neklouže po povrchu, jde do hloubky, klade otázky, vyvolává úzkost a netváří se, že je to všechno stejně jenom hra.

Naopak, pod oním propletencem lidských osudů je navzdory vypravěčovu ironickému tónu cítit smutek a znepokojení a snad i stesk po bezpečném černobílém světě, který nikdy nepoznáme. Tahle nenápadná kniha možná nebude bestsellerem jedné sezony, ale zato snad má šanci zařadit se mezi literární trvalky.

Související