Jaromír Nohavica není papírový

Dokud se zpívá, ještě se neumřelo. Slova z textu proslulé písně Jaromíra Nohavici přesně pojmenovávají, proč je ostravský bard věčně živý. Protože zpívá. Když ale pouze čteme jeho texty, opuštěné hudbou i tím nejzásadnějším, autorskou interpretací, zůstávají většinou jen "půlpísněmi". Kdyby se vydavatel nerozhodl publikovat obsáhlou sumu textů, ale pouze sbírku poezie z nich, pak by musel hodně přebírat.

Našel by sice několik naprosto výjimečných, Darmodějem z roku 1983 počínaje a famózní, dva roky starou Mám jizvu na rtu konče, ale "hodilo" by to tak do padesáti tiskových stran a nikoliv oněch 238. Nohavica opravdu není papírový, on je dozajista živý.

Proč se mají plyšovým hračkám stříhat cedulky

V aktuální záplavě pohádek, ke kterým jejich pisatelky přivedly maminkovské zkušenosti, vyniká žlutá knížka čtvercového formátu. Osmadvacetiletá autorka oceňované novely Hruškadóttir napsala nyní příběh pro děti s výjimečnou empatií. V jejím vyprávění není ani špetka dospělácké shovívavosti.

Neopírá se o žádné z pohádkových klišé, svět plyšového žabáka Filemona je překvapivý a útulný. Filemon jednou po koupání objevil, že má vzadu přišitou "nějakou ruličku". Je to cedulka, z níž se dozví, že se narodil v jednom městě v Podkrkonoší. Je jasné, že se tam hned musí vypravit. Komické situace, které z toho plynou, si čtenář nejlépe užije, má-li komu předčítat.

Cestou na západ pozor na hrůzy pustiny

Odkaz britského stvořitele "čtyřrozměrných nočních můr" technologického věku připomíná dystopie inspirovaná krizí kolem OPEC a hrozbou, že světu dojde ropa. Přehrazením Beringovy úžiny - ve snaze srovnat energetické manko USA - severoamerický kontinent zkolabuje. A tak když u Ellis Islandu přistane roku 2114 evropská expedice, podobá se už Eliotově Pustině - v New Yorku a Washingtonu totiž straší postmoderní repliky indiánů.

Člověk je sám sobě hrobařem, varoval Ballard a ve své knize dává prostor k názorné ukázce. Cestou na západ číhají na průzkumníky spíš běsy z Conradova Srdce temnoty než hladové kreatury z McCarthyho Cesty.

Kdo trpíš na vidiny, slyšiny a předtuchy...

Horda lidojedů v metru, dům-zabiják či usmažení zaclánějícího strýce na pláži v tropech. Jsou to pitvornosti jako ze strašidelných taškařic Miloslava Švandrlíka, jen mají díky známému tvůrci globalizovanější šmak. Novou Horowitzovu sadu hrůz hrůzoucích pro -náctileté, kterou britský scenárista sepsal o pauzách mezi díly seriálu Vraždy v Midsomeru, zajímají vidiny, slyšiny, předtuchy a jiné obrazotvornosti, jež ženou dětské hrdiny do záhuby, nebo aspoň vstříc peklu otevřených konců.

Inu, mládeži, věci nejsou tím, čím se zdají být, ale pokud se k černé anekdotě sem tam přidá i detektivkářský trik zvaný dvojitý zvrat, je jisté, že se tím autor povznese z hororu průměru.

Související