KNIHA

John Cage
Silence
Tranzit, 2010
280 stran

Do boje o číslo jedna v loňském britském žebříčku letos zasáhl i nečekaný kandidát - avantgardní skladatel John Cage a bezmála šedesát let stará skladba 4'33". Její notace se sestává z jediné instrukce - dlouhé pomlky - a aktivisté z Facebooku s ní chtěli vzdorovat umělým popovým hvězdám z televizních soutěží.

Skladba doputovala na 21. příčku, a tak v hlavním vysílacím čase BBC Radio One zaznělo několik desítek vteřin naprostého ticha. John Cage se osmnáct let popových vavřínů tak úplně nedočkal, byl to ale přinejmenším důkaz, že odkaz jedné z nejdůležitějších postav moderní hudby je stále živý.

I proto je velmi potěšující, že jsme se dočkali českého překladu nejzásadnější Cageovy knihy Silence shromažďující jeho texty od konce třicátých let do začátku let šedesátých. Její název Silence zůstal pro mnohoznačnost slova (ticho, pomlka, mlčení) záměrně nepřeložený.

Jsou oči otevřené? A uši?

Publikace upoutá už čistě bílou obálkou prostou jakékoliv informace o autorovi nebo názvu. "Tichá" grafika se samozřejmě odvolává na výše zmiňovanou Cageovu skladbu, jejíž gesto dodnes působí podvratně.

Ačkoliv je dnes 4'33" používána k obraně proti hlukovému "zamoření" našeho světa, Cage sám ji složil jako výraz svého kopernikánského obratu od tradičního pojetí hudby k něčemu zcela novému - k umělecké formě při níž skladatelé budou moci využívat celou slyšitelnou oblast zvuků. A nástup elektronických hudebních nástrojů, které ohlašuje v úvodní a nejstarší eseji Budoucnost hudby: Credo mu dal za pravdu.

Své současníky provokoval Cage přitakáním nahodilosti, při komponování používal čínskou Knihu proměn nebo házení mincí. Zatímco texty o "nové" hudbě zákonitě naplněním jeho tezí ztratily na své revolučnosti, jsou to dnes hlavně jeho přednášky zabývající se metodou, které zůstávají mimořádně platné i padesát let poté, co Silence poprvé vyšlo.

Poznámky k tvorbě přitom nejsou použitelné jen v oblasti hudby, Cage v pozdějších letech pracoval na důsledném prolnutí sféry života a umění, což vyjadřuje třeba aforismus: "Snažím se nebýt zběhlý v tom, co dělám."

Mezi dadaismem a mystikou

V úvodu k jedné z esejí například Cage píše: "Tento text lze číst vcelku nebo po částech; jakoukoliv jeho část lze vynechat, zbylé lze číst v libovolném pořadí."

Enigmatické struktury, v nichž se prolíná více rovin textu, se potkávají s nejednoznačným vyzněním poznámek, jako kdyby Cage naznačoval, že už samotný proces čtení je cesta k osvícení. Přednášky často sklouzávají do dadaistických hříček křížených se zenbuddhistickými koany. Mimochodem, východní náboženství je, společně s texty mystika Mistra Eckharta, nejčastějším zdrojem Cageovy inspirace.

Inovativní struktury textů pochopitelně činí překlad do jiného jazyka mimořádně obtížným a trio Matěj Kratochvíl, Jaroslav Šťastný, Radoslav Tejkal se s hojností citací, parafrází a hříček vyrovnalo se ctí. Kompletní překladové vydání Silence je na evropské poměry unikátní, k serióznímu studiu je ale lepší mít po ruce i anglický originál. Při zoufalém nedostatku primární i sekundární literatury k hudební vědě v češtině je vydání Silence malým zázrakem.

ZVUK TICHA
Americký hudební skladatel John Cage (1912-1992) se postavil zády k západní hudební tradici tím, že dal prostor tichu, improvizaci či jako jeden z prvních začal používat gramofon jako hudební nástroj. Také však ukázal, že o hudbě lze psát i jinak než čistě vědecky. Texty v Silence jsou malými uměleckými díly různých žánrů a forem.

Související