Krvavá tresť z lesních temnot

Kde byli, co se obliby týče, Čapek a Vančura, když se roku 1924 z lesních temnot vynořil skvost tohoto "lidového románu"? Samorost Josef Váchal totiž pochopil "význam krváku při vymítání klerikalismu z vesnické chaloupky" a oslavil ho zdravicí, která pitvá jeho zákonitosti a druhým dechem je paroduje, takže vznikl útvar ještě zběsilejší než Pytlákova schovanka. Jednu z prvních českých audioknih v nynějším formátu MP3 limituje rozsah původní nahrávky na pásce. I výbor z veledíla naší žánrové literatury však plasticky uchovává jak odkaz brakopisce, tak přednes Leoše Suchařípy, jenž si tu dopřál odpoledne věru faunovské.

Fotoalbum přičinlivých dam na kolejích

Snímky postarších dam na kolejích i zmizelé Prahy za nimi napovídají, jak rázně čas oponou trhl v zájmu modernosti. Ve fotoexkurzi do časů, kdy tramvaje tvořily páteř pražské hromadné dopravy, se nyní šéf archivu Dopravního podniku zaměřil na levobřežní periferie. Líčí třeba, jak fungovala vozovna ve Stromovce nebo jak se za provozu elektrik stavělo Vítězné náměstí. Strmější levý vltavský břeh nenabízí tolik tratí jako pravý, a přece míval řadu smyček, přeložek i riskantních obratišť a stal se domovem tramvajového muzea. Kdysi oplýval i nevídanou linkou 27 a Ringhofferovkou, odkud všechny ty přičinlivé krasavice vyjely do ulic.

Když básník soptí jako plonková šlapka

Na image tohohle drsňáka může naletět romantická pipka či dekadent-začátečník, i když "Buk" se od takové Sylvie Plathové lišil jen o málo tlustším pancířem. Věděl, zač je toho v životě s depresí loket a že přejít pokoj znamená "cestu přes plameny" – a nejvýrazněji to předvedl jako básník, ne jako sedmilhář v oboru chlastu a sexu. Soubor Bukowského konfesí pochází z dob před chemoterapií, kdy přemítal, proč vůbec psát verše. Po Osvětimi? Po Rabelaisovi, Célinovi a celém tom ubíjejícím stereotypu? To už je vážně lepší "hněv jako maska, která nic nezakrývá". Třeba to, že spisovatel není nic než "kurva bez šamstrů".

Jen si tak tiše být, užít si piknik a snít

V novém překladu se připomíná historka o tom, jakého hrdinství jsou krtci, krysy a jezevci schopní, hrozí-li krach idylce jejich "splendid isolation" na louce u Žabštejna. Jeho majitel, přelétavý poživačník pan Žabák, má totiž v oblibě automobilismus, vlakové honičky a jiné extravagance, čímž se zásadně liší od Medvídka Pú, jenž toto legendární dílko anglické prózy pro děti co do proslulosti jako jediný předčí. Skot Kenneth Grahame roku 1908 výtečně zobrazil ostrovní tempo mírného pokroku v mezích zákona. Brit si chce přece jen tak tiše být, užít si piknik a snít – žádné revoluční rejdy lasiček se nepřipouštějí.