KNIHA

Eva Menasse
Vienna
(Přeložil Milan Tvrdík)
Archa, Zlín 2011, 480 stran, 269 korun

Román Vienna rakouské autorky Evy Menasse (1970) je pozoruhodné vyprávění. A zároveň téměř nevhodné do doby, kdy je všechno hned – kdy se překotně střídají záběry klipů, všechno musí být řečeno jedním řádkem a prudce akční. Je to kniha, která patří do ušáku pod lampu za dlouhých zimních večerů.

Vienna je sága, ale žádná cizokrajná, sága "od nás". Ano, od nás z Vídně, neboť je příhodné připomenout, že v Evropě, kde – jak se teď říká – selhal multikulturalismus, existovalo ještě před sto lety Rakousko, byla tu Vídeň jako dostředivá metropole.

Na tomto širokém jevišti sledujeme ve Vienně epizody z klikatých osudů židovské rodiny se zásadní postavou tatínka, s všudypřítomným námětem fotbalu, s dopady politických zvratů 20. století, ovšem mnohem výřečněji, než by o nich psal Ota Pavel.

Šmé fešné kočičky

Kromě rodinné intimity zde jsou i přesahy do celého světa a zase zpátky – a to nejen do Vídně, ale například i do Andělské Hory u Bruntálu, odkud pochází část autorčiny rodiny. Dějovou linku v běžném slova smyslu Vienna nemá, je to sled historek, špílců a odboček, přičemž orientace v nich občas vyžaduje hodně pozornosti a soustředění. V principu ty bizarní příběhy občas upomínají až na "bibli odbočování" – Tristrama Shandyho od Laurence Sterna.

Překlad Milana Tvrdíka je jistě věrný, ale přece jen musel asi mnohé oželet. Přímých řečí není v textu mnoho, avšak v originále má nepochybně tvůrčí funkci vídeňská němčina, jejíhož potenciálu bylo nutno se vzdát. Česky zní strohá fráze "fešná kočička" vcelku neutrálně, ovšem "fesche Kotz" je výrazem regionálně i sociálně příznakovým. Také termín "Schmäh" neznamená jen povrchní tlachání, jak jej popisuje záložkový text, ale všelijaké naschvály, svérázný druh humoru spojovaný právě s Vídní.

Bujarost anekdot

Velmi důležitým elementem knihy je fotbal jako společenský fenomén. V rámci autorčina míchání autobiografie a fikce s hranicemi patří na dokumentární stranu právě fotbalový klub First Vienna FC 1894, podle nějž se celý román jmenuje. Je to nejstarší klub na území dnešního Rakouska, za který hrál autorčin otec, a jeho osudy jsou samy o sobě pozoruhodným příběhem.

Klub hrával ve dvacátých letech na největším stadionu v celé kontinentální Evropě. Získal postupně šest mistrovských titulů, poslední z nich v roce 1955 právě v sestavě s Hansem Menassem, otcem nejen autorky románu, ale také v českém prostředí již známého prozaika Roberta Menasseho.

 

 

Další výraznou románovou "příchutí" je kosmopolitní prostředí. Právě v Rakousku nebyla až tak výjimečná manželství katolicko-židovská ani národnostně smíšená. I v tomto ohledu je Vienna vlastně spíše sociokulturní studií než románovým dramatem.

A pokud ji přece vnímáme jako beletrii, pak na jedné straně cítíme bujarost anekdot, na druhé poněkud zamlženou postavu vypravěčky, která kromě své "zapisovatelské" funkce vlastně nemá individuální kontury.

Čím více se líčení blíží současnosti, tím problematičtější je tento koncept, neboť bez patiny vzpomínání na staré dobré – i když ve skutečnosti mnohdy zlé – časy ztrácí to, na čem stojí. Jistě existuje tradice židovsko-humoristické literatury, ale lze na ni dnes plynule navázat?

Zlínskému nakladatelství Archa nicméně patří velký dík za založení edice moderních rakouských autorů, v jejímž rámci Vienna vyšla – neboť je potřebná, záslužná a užitečná pro poznání, jaké tu kdysi přirozeně bývalo, ale nepřirozeně odešlo.


Otec Evy Menasse hrál za slavný fotbalový klub First Vienna FC 1894, podle nějž je pojmenovaný román.

Související