Sta let by se za necelé dva měsíce, 24. června, dožil věhlasný argentinský prozaik a esejista Ernesto Sabato. V sobotu však přišla zpráva o jeho úmrtí. "Měl čtrnáct dní bronchitidu a v jeho věku to bylo hrozné," řekl jeden z jeho přátel.
Ernesto Sabato vystudoval fyziku, v mládí též sympatizoval s anarchismem a marxismem, později však ze světa vědy přešel do světa umění.
Všechny tři jeho romány – Tunel, Kniha o hrdinech a hrobech a Abaddón zhoubce – vyšly česky v překladech Víta Urbana a Anežky Charvátové. Díky těmto překladatelům také před devíti lety vyšel soubor esejů Spisovatel a jeho přízraky.
Ernesto Sabato se narodil v Argentině v přistěhovalecké rodině otce Itala a matky italsko-albánského původu. Roku 1984 dostal Cervantesovu cenu, udělovanou nejvýznamnějším španělsky píšícím autorům.
10 citátů z esejů Ernesta Sabata
"Pro dobrý román je příznačné, že nás strhne do svého světa, že se do něho ponoříme a izolujeme se od skutečnosti do té míry, že na ni zapomeneme. A přitom nám odhaluje právě skutečnost, jež nás obklopuje!"
"Hlavní spisovatelův problém: Možná uhýbání před pokušením hromadit slova za účelem vytvoření díla."
"Jedním z poslání velké literatury je probouzet člověka, který je odvážen na popraviště."
"Romanopiscova další díla připomínají města stavěná na troskách měst předchozích: přes všechnu svou novost zhmotňují jistou nesmrtelnost založenou na starých legendách, lidech téže rasy, stejných červáncích a vášních, očích a tvářích, které se nevracejí."
"Dostojevskij si předsevzal, že napíše výchovný románek proti alkoholismu v Rusku, který se bude jmenovat Opilci: vyšel mu z toho Zločin a trest."
"Pokus napsat román na způsob filmu připomíná ponorku, která se chce vyrovnat prestiži letectva, a proto se snaží poskakovat nad hladinou pomocí vrtule a několika křidélek."
"Současný člověk žije pod velkým tlakem nebezpečí zničení a smrti, mučení a samoty. Je to člověk v extrémních situacích, který dospěl nebo směřuje k poslední hranici své existence. Literatura, která ho popisuje či zkoumá, nemá proto jinou možnost, než být literaturou o výjimečných situacích."
"Pokud za své dílo dostaneme peníze, je to dobře. Ale psát za účelem vydělávání peněz je hanebnost. Za tuto hanebnost se platí hanebným výplodem, který při tom vzniká."
"Próza je denní, poezie je noční: živí se zrůdami a symboly, je jazykem tmy a propastí. Neexistuje tedy velký román, který by vposledku nebyl poezií."
"Lidé píší fikce, protože jsou tělesní, protože jsou nedokonalí. Bůh romány nepíše."
