Před očima Západu patří k nejlepším románům Josepha Conrada, v češtině však z pochopitelných důvodů nemohl dlouho vyjít. Český čtenář tak mohl dlouhou dobu číst Conradovy dobrodružné příběhy, případně se ponořit do jeho děsivého obrazu otroctví v rovníkové Africe, nicméně stejně nemilosrdný pohled na Rusko mu byl odepřen.
I tomu, kdo o životě a díle Josepha Conrada (1857-1924) skoro nic neví, však bude jasné, že pokud o Rusku píše polský vlastenec, nepůjde o nic lichotivého. Tím spíše se toto očekávání naplní, když rodák z Berdyčeva - dnes na území Ukrajiny - poznal v dětství i ruské vyhnanství, kam s matkou následovali otce, příslušníka nižší polské aristokracie.
Odpor k Rusku stál též na počátku jeho dobrodružné kariéry na moři. Když mu bylo šestnáct, rakouskouherské úřady odmítly jeho žádost o občanství, čímž ho vystavily riziku odvodu do ruské armády. Joseph Conrad proto Polsko opustil, vydal se na moře, a nakonec zakotvil v Londýně, kde se stal jedním z nejvýznamnějších anglicky píšících spisovatelů dvacátého století.
Rozumný Razumov
Před očima Západu (1911) je román krásný, přesný, ale též poměrně bezútěšný, zejména pak pro čtenáře ze střední Evropy. Na jedné straně děsivé Rusko, nevzdělané, vulgární, brutální, kultura nacházející jedinou transcendenci v mystické jurodivosti a alkoholismu.
Na druhé straně pak západní kultura se svými předsudky, náchylností k vytváření stereotypů i jistou blahosklonností, jež je ovšem stejně nebezpečná jako ruské buranství a iracionalismus. Ostatně evropské dějiny dvacátého století jsou přesvědčivým důkazem, že Conradův pohled byl jasnozřivý.
Ve Skandinávii se urodil další detektivní hit, s populárním komisařem Holem - čtěte ZDE
Skvělá novela Philipa Rotha Pokoření sděluje: Axler by se měl pokud možno zabít - čtěte ZDE
Román lze číst jako jistou variaci na Zločin a trest Fjodora Michajloviče Dostojevského, byť morální hodnocení je v případě Conradových protagonistů skoro až nemožné.
Zejména hlavní hrdina, mladý student Razumov, je vržen do situace, která nemá dobré řešení. Pochází ze skromných poměrů, jeho snem je vystudovat, najít si místo a nějak klidně proplout životem. Netouží změnit svět, nemá ambice se nějak prosadit, chce v zásadě jen přežít.
Poklidný svět pilného studenta se však zbortí jak domeček z karet, když k němu jednoho večera vtrhne člověk, jehož zná z univerzity jen zběžně a jenž se dožaduje jeho "přátelství" - chce, aby ho Razumov skryl, protože právě spáchal atentát. Razumov se rozhodne dotyčného udat, a tím nastupuje do vlaku, ze kterého nejde vyskočit.
Život vymknutý kontrole
Bylo by až příliš snadné hovořit o Razumově činu jako o "zločinu" nebo "zradě" - nikomu se nenabízel, v anarchistických kruzích se neangažoval, násilí se mu protivilo. Přesto od okamžiku, kdy k němu do pokoje vtrhne atentátník Haldin, má na vybranou jen ze dvou možností.
Buď se více či méně nedobrovolně přidat na stranu revolucionářů, hodit celý svůj život za hlavu a prakticky se obětovat pro věc, jejíž podstata je velice nejasná, anebo zradit důvěru, jež v něj byla vložena a jít atentátníka udat, aniž by však byl přesvědčen, že to, co dělá, je správné.
Pokud předtím měl Razumov nad svým životem kontrolu jen omezenou, teď nemá žádnou. Svým rozhodnutím si podepsal ortel - musí poslouchat režim, zároveň v sobě musí nosit tajemství svého činu.
Sám sebe odsuzuje k samotě a individualismu, tedy k něčemu, co je kolektivistickému Rusku, které jedince vymazává, cizí - a to platí jak pro carský režim, tak pro odbojové skupinky.
V nemocné zemi
Západ Rusku nerozumí, to ovšem proto, že Rusku rozumět nejde. Joseph Conrad přesvědčivě ukazuje, že je to nemocná země a mysticismus není její lék, jak si myslel Dostojevskij, nýbrž jde jen o další symptom téže choroby. Samozřejmě, Západ se také ani Rusku porozumět nesnaží, je příliš uzavřený do sebe.
Přesto se Joseph Conrad přiklání na stranu Západu, čemuž odpovídá i styl tohoto románu. Podobně jako později Vladimir Nabokov, i Joseph Conrad - zdá se - vidí ve stylistické rafinovanosti prostředek, jak se bránit ubíjejícímu hulvátství, kultuře nekontrolovaného excesu a sebedestrukce. Bez jedinečné stylistické stránky by byl román poloviční a je moc dobře, že zůstala zachována i v českém překladu.
Joseph Conrad
Před očima Západu
(Přeložila Kateřina Hilská)
Leda, Praha 2011, 408 stran, 279 korun
Anglicky píšící Polák Joseph Conrad je českým čtenářům znám díky mnoha románům, například Almayerův vzdušný zámek, Lord Jim a především Srdce temnoty. Tato slavná próza posloužila také jako základ ceněného snímku Apokalypsa Francise Forda Coppoly.
FOTO: THINKSTOCK
