Prozaik Jiří Šulc poslal proti Říši bombardéry RAF, v románu Operace Stonewall

V románu Operace Stonewall jde všechno hladce. Tedy autorovi, jeho hrdinové musí samozřejmě během válečné operace čelit řadě problémů.

V nové knize se prozaik Jiří Šulc zaměřil především na československou posádku britského bombardéru během druhé světové války. Tito muži, jak známo, při každém letu riskovali život, nemluvě už ani o tom, co všechno museli prodělat, než se vůbec k proslulé 311. peruti dostali.

Pro připomenutí ale bude dobré ocitovat tuto trefnou, byť delší pasáž: "Hanuš už si zvykl, že čekání je hlavní složkou vojenského života. Užil si ho za posledních pět let víc než dost. Jako armádní důstojník nedočkavě čekal na mobilizaci v osmatřicátém roce i na očekávaný útok na československo-německých hranicích, který kvůli mnichovské dohodě nikdy nepřišel. Čekal na zázrak, který by okleštěné Československo dokázal udržet při životě. Když nacisté obsadili i zbytek jeho vlasti, musel čekat na vhodný okamžik k útěku. Ten přišel v prosinci 1939, kdy uprchl přes Slovensko do Maďarska. Po zatčení čekal na deportaci, po ní znovu na vhodný okamžik k novému překročení hranice. A pak další a další čekání – na přechod do Jugoslávie, do Řecka, Turecka, Libanonu... Čekání na konec cesty s Cizineckou legií do Francie a po pádu Francie na volnou loď do Anglie..."

Válečný vzdušný prostor

Jiří Šulc (1969), bývalý pracovník českých bezpečnostních složek a poté Evropské komise v Bruselu, se jako prozaik etabloval před čtyřmi lety. Jeho debutový román Dva proti Říši se tehdy stal vítězem Literární ceny Knižního klubu a následně se ho prodalo třicet tisíc výtisků.

Po zpracování známého příběhu atentátu na Reinharda Heydricha přišel autor v druhém románu Operace Bruneval (2008) naopak s příběhem, jenž v českém prostředí není obecně známý – britský výsadek na břehu lamanšského průlivu v roce 1942 rozmontoval a odvezl mimořádně výkonný německý radar Würzburg.

Oba tyto romány prozaik původně napsal anglicky, v tomto jazyce se mu je ale vydat nepodařilo.

Vloni se pak Jiří Šulc přihlásil svým dosud nejrozsáhlejším románem Mosty do Tel Avivu, popisujícím poválečné snahy Židů o vznik Izraele, včetně leteckého výcviku v Československu, kde slunce demokracie neodvratně zapadalo v důsledku důrazné síly východního souseda.

V tomto díle se autor poprvé vydal mimo časové hranice druhé světové války. V nyní vydaném románu Operace Stonewall se však opět do doby, kdy se ještě dalo rozlišit, kdo stojí na dobré a špatné straně, vrátil.

Zásah, potopeno

Operace Stonewall proběhla na konci roku 1943 nad Atlantickým oceánem a jejím úkolem bylo potopit takzvané "lamače blokády", velké německé lodě, které vezly z Japonska důležité suroviny. To je cíl pro bombardéry RAF, tedy pokud se počasí umoudří a budou moci vzlétnout a pokud jim později mraky dovolí shodit bomby přesně na nepřátelská plavidla.

Ani ve čtvrtém románu tedy Jiří Šulc nemohl pominout letadla. A při čtení Operace Stonewall by byl již autor rozpoznán, i kdyby jeho jméno nebylo uvedeno. Charakteristicky se totiž přibližuje k vyvrcholení příběhu – setkání německé lodi s bombardérem s československou posádkou – střídáním popisu toho, co se děje v britském zázemí, později na palubě letadla, s tím, co se odehrává na palubě německého "lamače blokády" Alsterufer.

A navíc je Operace Stonewall dalším z románů Jiřího Šulce, v němž ti, kteří stojí na straně dobra, provedou nějaký husarský kousek.

Neznámé plodí napětí

Zatímco v dějově košatém románu Mosty do Tel Avivu někdy střídání prostředí a hrdinů působilo spíše rušivě a únavně, v Operaci Stonewall funguje opravdu jako prostředek stupňující napětí.

Rovněž se nejnovějším románem potvrzuje to, co už bylo naznačeno v souvislosti s Operací Bruneval, totiž že lépe vyznívají ta díla Jiřího Šulce zpracovávající příběh, který není v českém prostředí široce znám – což neplatí nejen v případě heydrichiády ve Dvou proti Říši, ale ani v případě Mostů v Tel Avivu, které působí trochu jako sendvič složený z Nezvěstného Egona Hostovského a Nemáme na vybranou Arnošta Lustiga.

To vše samozřejmě zakládá podnět k otřesení víry v literární kvality románů Jiřího Šulce – je přece podezřelé, že baví víc ty, u nichž čtenář odhaluje neznámý příběh... Ale Operace Stonewall taktéž ukazuje, že autor se zlepšuje i stylisticky, dialogy už nedrhnou jako v předešlých textech.

V dosud nejútlejším románu Jiřího Šulce jde opravdu všechno hladce. Ale protože čtenář je potvora, tak se hned taky ptá, zda to nejde právě až moc hladce, zda v Operaci Stonewall zas něco nechybí? Možná více informací o těch odvážných Čechoslovácích, kteří letí na palubě bombardéru? Ovšem víme, že během operace je zakázáno zbytečně mluvit. Říká se jen to podstatné.

Na archivním snímku bombardéry RAF typu B-24 Liberator. Československá posádka 311. perutě, kolem níž se točí děj románu Operace Stonewall Jiřího Šulce, měla o Vánocích roku 1943 při útoku na německou loď Alsterufer v Atlantickém oceánu k dispozici právě tento stroj. FOTO: PROFIMEDIA