Poslední Francisova kniha doběhla do cíle. Křížová palba naplnila očekávání

Hrdinové jeho knih jsou jako on, proto působí tak autenticky, říkávali přátelé o spisovateli Dickovi Francisovi (1920-2010). Podobné repliky padaly, kdykoli si někdo usmyslel, že přijde na kloub jedné z největších literárních záhad 20. století: Jak je možné, že si začátkem šedesátých let sedl k psacímu stroji zrovna bývalý překážkový žokej a na první pokus vytvořil nový detektivní žánr?

Francisovy romány z dostihového prostředí se staly britskou odpovědí na americkou drsnou školu. Rok po autorově smrti nyní vychází český překlad posledního z nich, Křížové palby (Crossfire, 2010). Spoluautorem je opět spisovatelův syn Felix.

Daňové úniky a vydírání

Posledním, devětatřicátým francisovským hrdinou je vojenský veterán z Afghánistánu Tom Forsyth, který se vrací po amputaci nohy do všedního života, na nějž dávno zapomněl. "Technicky vzato jsem bez domova," přemítá ve chvíli, kdy o něho armáda vzhledem k jeho handicapu ztratí zájem. Proti své vůli se vrací k matce, úspěšné trenérce dostihových koní, a ponoří se do jejích problémů. Zjišťuje, že se dopustila rozsáhlých daňových úniků a nyní je vydírána.

Forsyth je typickým hrdinou pozdní éry Francisovy tvorby. Ačkoli se bývalý žokej zpočátku úzkostlivě držel důvěrně známého prostředí a jeho prvními postavami byli jezdci či lidé jiným způsobem spjatí s dostihovým sportem, postupně se od této linky odklonil.

Tradičním Francisovým alter egem z posledních dvaceti let jeho tvůrčí dráhy je třicátník úspěšný v určitém specifickém oboru, do jehož života vpadnou dostihové záhady zcela neočekávaně, většinou prostřednictvím přátel nebo příbuzných.

To Dicku Francisovi umožnilo o poznání rafinovanější kresbu prostředí. Hrdinové jako Forsyth se na dostihy dívají cizíma očima, pronikají do nich nedobrovolně a jaksi zdráhavě, čímž poskytují čtenáři dostatek prostoru, aby se ve specifickém oboru zorientoval.

Prohra špičkového koně

Forsyth zprvu s nechutí pozoruje práci své matky a chod její stáje, žijící z tréninkových poplatků, "jako když posíláte dospívající dítě na dobrou internátní školu". Nechává si všechno vysvětlit od insiderů – a teprve potom činí pohotové závěry.

"Někteří majitelé se chovají jako majitelé fotbalových klubů a odvolávají trenéry, protože jejich mužstvo beznadějných hráčů nevyhrává. Řešením by přitom bylo nakoupit na prvním místě lepší a dražší hráče," glosuje autor schovaný za postavu bývalého vojáka.

V tomto ohledu patří k vrcholům Křížové palby hrdinův místy až komický dialog s matkou, jak zařídit, aby špičkový kůň prohrál svůj dostih a nikdo nic nepoznal. Zevrubně proberou všechny možnosti, aby nakonec dospěli ke klasickému poznání: některé věci nelze uvést v soulad s profesní ctí ani ve chvíli, kdy si člověk vybere menší zlo.

Dick Francis s obvyklou suverenitou vykresluje psychologický profil svého hrdiny, jenž v mnohém připomíná autorovu nejslavnější postavu Sida Halleye. Forsytha na každém kroku pronásleduje bývalé povolání a výrazně se promítá do jeho vyjadřování i myšlení.

Tento muž je o poznání rozervanější, ale výrazově úspornější než zástupy žokejů, bankéřů, právníků a detektivů ve francisovském světě před ním. V klíčové věci se s nimi nicméně shoduje. "Rád dělám věci, které ostatní považují za otravné," formuluje mimoděk své krédo a beze zbytku naplňuje očekávání Francisových čtenářů.

Tom Forsyth uzavírá jednu éru v historii detektivního žánru, nikoli však rodinnou značku. Syn Felix chce v psaní pokračovat. Hrdinou jeho prvotiny bude vysloužilý žokej.