Jedenáctým nositelem pražské Ceny Franze Kafky se dnes na Staroměstské radnici stal irský prozaik John Banville.

Převzetím ocenění, s nímž je spojena odměna deset tisíc amerických dolarů, se tak v Dublinu žijící spisovatel přiřadil k Philipu Rothovi, Péteru Nádasovi, Elfriede Jelinekové, Haroldu Pinterovi, Harukimu Murakamimu, Yvesi Bonnefoyovi, Peteru Handkemu a také k trojici českých autorů - Ivanu Klímovi, Arnoštu Lustigovi a Václavu Havlovi.

Poslední modernista

John Banville (1945) debutoval v roce 1970 povídkovou knihou Long Larkin. Poté už autor přešel k románům, stále se však při tom musel živit prací v novinách.

Velkého mediálního ohlasu dosáhl až díky zisku Man Bookerovy ceny v roce 2005 za román Moře, který o rok později vyšel v českém překladu. Mediální ohlas ale obsahoval i rozpaky nad tím, že byl oceněn tak čtenářsky náročný román.

Jako by někteří recenzenti neviděli, že za "čtenářskou náročností" se skrývá krása románového textu od autora, jemuž se někdy přezdívá "poslední modernista".

V Moři je vyprávěn příběh postaršího muže, jenž se po smrti své ženy vrací na mořské pobřeží, kde jako dítě strávil šťastné prázdninové dny ve společnosti dvojčat z jiné rodiny, do té doby, než tuto letní atmosféru narušila katastrofa...

Druhým do češtiny přeloženým románem irského prozaika je Kniha doličná (1989), jež je zpovědí člověka, který se v tísnivé finanční situaci dopustil zločinu. Je tedy vlastně detektivním příběhem vyprávěným samotným zločincem.

Návrat do minulosti a detektivní příběh pak John Banville spojil ve svém "krimi projektu" - začal totiž pod pseudonymem Benjamin Black vydávat detektivní příběhy umístěné do Dublinu padesátých let, jejichž hlavním hrdinou je patolog Quirke.

Česky zatím vyšly dva - Kdo je bez viny a Anatomie strachu.