Pavel Kosatík

Věra Čáslavská – život na Olympu

2012, Mladá fronta

Pomeranč

U Čáslavských vychovali tři dcery a syna. Nejdřív přišla na svět Hana, v roce 1935. Pět roků po ní Eva a po dalších dvou letech, v květnu 1942, Věra. Dlouho to vypadalo, že když osud neseslal otci vytouženého syna, dal mu ve Věře kluka v sukních: od narození měla široká ramena, jako mívají kluci, a šili s ní čerti, což se tenkrát holkám ještě běžně nedělo. 

Když se pak v roce 1945 narodil ještě nejmladší Vašek, byla rodina komplet. (Jiříček, který přišel na svět jako druhý v pořadí, zemřel na zápal mozkových blan.)

Žili v Karlíně, v činžovním bytě v tehdejší Královské (a dnešní Sokolovské) ulici, hned u tramvajové zastávky. Když tam tramvaj brzdila, obzvlášť v noci, malou Věru to plašilo: vždycky se jí při tom, válečnému děcku, vybavilo, jak za války při náletech a podobných zvucích utíkávaly s maminkou schovat se do sklepa.

Rodičovské role byly doma rozdělené. Maminka byla starostlivá a otec moudrý, zdálo se, že má přehled úplně o všem. Věra si z dětství zapamatovala krámek s lahůdkami, který otec vedl na Poříčí. Často tam chodívala s maminkou, která pro obchod vyráběla bramborový salát a pár dalších pochutin. Když měli rodiče moc práce, hlídala Věra v (dnes už neexistujícím) poříčském parku přes ulici bráchu v kočárku. Často si přitom myslela na uherák, který měl otec vystavený pod sklem na pultě. Kdyby jí tak kousek dal, aspoň kolečko!

Dopředu ale věděla, co jí zas řekne, když se zeptá, jako mockrát předtím: Ne ne ne, pak obřadně ukrojí krajíc chleba, posolí a dá jí ho se slovy: Tady máš, Věrko, Boží dar.

Žádný salámek. Šmytec. A po únoru 1948 byl šmytec i s krámem, komunisti si ho vzali, což se podepsalo na ekonomické situaci rodiny. Otec to vzal jako pokyn osudu: když všichni tolik chtějí znárodňovat, je těžké se tomu zpoza pultu postavit. Doma se nenadávalo na poměry a nečekalo se, „až to praskne“: obchod byl pryč a nebylo na tom co řešit, byla to v životě odepsaná kapitola a psala se nová, ve které šlo o to, vychovat děti co nejlíp, poměry nepoměry. Že otec asi není úplně nadšen v novém zaměstnání na svazu spotřebních družstev, kam ho shora přidělili, si dcery odžívaly spíš v představách.