Protože letos Pulitzerovu cenu za prózu nikdo nezískal, je Jennifer Eganová stále její poslední nositelkou. Zcela po právu ji vloni obdržela za román Návštěva bandy rváčů, který v českém překladu Barbory Punge Puchalské právě vydal Odeon. Kniha odkazuje na Prousta a je zdánlivě orientována kolem začátků punkové hudby.

Ve skutečnosti ale vypráví mnohem širší příběh o New Yorku, San Francisku a o tom, co s lidmi dělá čas - se studentkami, muzikanty a producenty, dětmi, manželkami, a dokonce i diktátory.

"Původně to byla jen povídka. Každá další postava mě ale nutila, abych se jí snažila porozumět, a jak jsem si v hlavě vytvářela příběhy jednotlivých protagonistů, nějak mi to vzniklo pod rukama," říká Eganová.

HN: V osmdesátých letech jste procestovala Sovětský svaz. Kam až jste dojela?

Až do Československa ne. Šlo o organizovaný, skupinový turistický výlet, který platila zčásti americká a zčásti sovětská strana. Největší dojem na mě udělala Střední Asie, hlavně Taškent, který už tehdy působil naprosto odlišně od všeho, co jsem viděla v Moskvě či tehdejším Leningradu. Všem Američanům, včetně mě, tehdy dvacetileté holky, bylo jasné, že tyhle muslimské kultury do Sovětského svazu nikdy nezapadnou. A ten americký pohled na věc také historie potvrdila.

HN: Na konci vašeho románu Návštěva bandy rváčů se přídavné jméno "americký" používá výhradně s ironickou nadsázkou.

Poslední kapitola knihy je ryzí futurismus, hravá spekulace, jak by to mohlo v budoucnosti dopadnout, takové mrknutí směrem k mému vlastnímu národu a scénář ze všech nejhorší. Nepřeji Americe zlý osud, ale fakt je, že zvlášť po všech nedávných invazích by měla být opatrnější.

HN: V románu, stejně jako ve vaší starší knížce Podívej se na mě, silně figurují budovy Světového obchodního centra. Proč?

Podívej se na mě vyšlo přesně ten týden, co jsme zažili teroristické útoky, a děj knihy je do jisté míry předznamenal. Kdybych román psala o týden déle, nejspíš by skončil ve stoupě nebo by dva roky čekal na odložené vydání kvůli traumatu, jaké Američani z téhle látky měli. Je přirozené, že americká, respektive newyorská literatura, se k Světovému obchodnímu centru vyjadřuje; už nelze napsat román o New Yorku a nereflektovat skutečnost, že v chronologii města zkrátka existovalo nějaké období před útoky a po nich. Je to dělicí čára.

Zatím jste si přečetli 30 % textu. Pokračování je k dispozici pouze pro platící čtenáře.

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.