Goce Smilevski

Freudova sestra

2012, Odeon, přeložil Ivan Dorovský

Nějaká stařenka ležela ve tmě pokoje a se zavřenýma očima pátrala po svých nejstarších vzpomínkách. Vybavily se jí tři: Z doby, kdy mnohé věci stále ještě neuměla pojmenovat, jí jistý chlapec podal ostrý předmět a řekl: - Nůž. Z doby, kdy ještě věřila pohádkám, jí čísi hlas šeptem vyprávěl o ptáku, který si zobákem rozpárá hruď a rve si z ní srdce. Z doby, kdy jí doteky prozrazovaly více než slova, se čísi ruka přiblížila k její tváři a jablkem pohladila její líc.

Ten chlapec z jejích vzpomínek, který ji hladil jablkem, který jí šeptem vyprávěl pohádku, který jí podával nůž, je její bratr Sigmund. Ta stařenka, která vzpomíná, to jsem já, Adolfina Freudová.

- Adolfino, ozvalo se ve tmě pokoje.

- Spíš?

- Jsem vzhůru, řekla jsem. Vedle mne na posteli ležela moje sestra Paulina.

- Kolik je hodin?

- Může být kolem půlnoci.

Sestra se budila každou noc a pokaždé týmiž slovy začínala totéž vyprávění:

- Tohle je konec Evropy.

- Evropa byla mnohokrát na konci.

- Pozabíjejí nás jako psy.

- Vím, řekla jsem.

- A nebojíš se?

Mlčela jsem.