Amir Gutfreund

Jídlo se nevyhazuje

2012, Garamond, přeložila Magdalena Křížová

 

Děda Lolek vždycky prohlašoval, „na něco se umřít musí“, a ze zásady odmítal přispět na boj s rakovinou, boj proti nehodovosti na silnicích a na všelijaké další boje. Aby ho náhodou někdo nemohl pokládat za lakomce, věnoval tu a tam štědrou částku na dobročinné účely. Své velkorysé gesto dokázal zinscenovat tak přesvědčivě, že nebýt nás, jeho nejbližších, nikdo by netušil, jaká je prostá pravda: děda Lolek byl skrblík.

Ve své domácnosti povýšil skrblictví na nejvyšší zákon. Pečlivě shromažďoval prázdné lahve k vrácení do obchodu, a když se náhodou některá rozbila, posbíral střepy a zručně je slepil, aby nebylo nic poznat. V prádelně odhazoval jako kukačka své špinavé košile do cizích košů, a když se na to náhodou přišlo, dělal hloupého.

Podivuhodným způsobem dokázal nastydnout vždycky současně s námi. Pak nám upíjel z našich sirupů proti kašli, zatímco ty svoje si někam schoval. Ovšem uzdravil se dřív než my. Prohlásil: „Už jsme zdraví,“ a zbylá antibiotika nám zabavil. V jeho koupelně stála dóza s tekutým mýdlem. Kdykoli v ní klesla hladina mýdla na prst vysoko, naředil ho vodou, a tenhle proces opakoval tolikrát, až zbyla v dóze už jen voda žijící v bláhovém domnění, že je mýdlem.

Jeho nejpodivuhodnějším kouskem však bylo kouzlení s čajovými sáčky. Každý takový sáček dokázal ze sebe i při desátém zalití vroucí vodou vylouhovat jakýsi vzdálený nádech čaje, pohybující se na samé hranici fyzické hmatatelnosti ideje hmoty. Při vytahování čaje z hrníčku vždy ostražitě znaleckým pohledem prozkoumal pytlík pohupující se na konci šňůrky. Podle příznaků známých jen jemu posoudil další životaschopnost čajového sáčku a rozhodl o jeho dalším osudu. „Selekce“, tak tomuhle obřadu říkával, když chtěl potrápit dědu Josefa.

Podezřívali jsme ho, že ani ty vylouhované čajové pytlíky nevyhazuje, nýbrž si je schovává na tajném místě, aby si z nich jednou vyrobil novou matraci. Celé dětství jsme je hledali, ale ani při nejdůkladnějším pátrání, kdy jsme objevili jeho dopisy tanečnici Joyce, dlužní úpis zesnulému Židu Finkelsteinovi a bájné rouno, krabičku kondomů, jsme u něj nenašli jediný čajový sáček.

Občas jsme se utěšovali tím, že to ve skutečnosti není náš pravý dědeček.

Zatím jste si přečetli 20 % textu. Pokračování je k dispozici pouze pro platící čtenáře.

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.