David Grossman

Žena prchá před zprávou

Mladá fronta, 2013, přeložily Lenka Bukovská a Mariana Fisher

 

Hej, ty tam, ticho! 

Kdo je to? 

Ticho už! Všechny jsi vzbudila! 

Ale já ji držela 

Koho? 

Na skále, seděly jsme tam spolu 

Co to meleš o skále, tady chtějí lidi spát! 

Zničehonic mi vyklouzla 

Křičíš si tady a zpíváš 

Vždyť jsem spala 

A křičela! 

Pustila se mojí ruky a spadla 

Přestaň a spi už 

Rozsviť 

Zbláznila ses? 

Já zapomněla 

Jestli rozsvítíme, tak nás zabijou 

Počkej 

Na co? 

Já zpívala? 

Zpívalas, křičelas, obojí najednou, už buď zticha 

Co jsem zpívala? 

Co jsi zpívala?! 

Spala jsem, tak co jsem zpívala 

Jak mám vědět, co jsi zpívala? Byly to nějaké výkřiky. To jsi zpívala. 

Co jsem zpívala, co jsem zpívala 

Ale ty jsi říkal, že jsem zpívala 

Nějakou písničku bez... nevím, hele, já už 

Ty si nepamatuješ jakou? 

Jseš normální? Jsem rád, že dýchám 

Ale kdo jsi? 

Pokoj číslo tři 

Ty jsi taky na izolaci? 

Musím se vrátit 

Nechoď... jsi tu ještě? Počkej, haló... odešel..., ale co jsem to zpívala?

Příští noc ji vzbudil znovu, znovu se zlobil, že halekala jak na lesy a probudila celou nemocnici, žadonila, aby si zkusil vzpomenout, jestli zpívala tu samou písničku jako den předtím. Zoufale to potřebovala vědět kvůli snu, který se jí už roky vracel téměř každou noc, úplně bílý sen, všechno v něm bylo bílé, ulice, domy a stromy, kočky a psi a také skála na okraji útesu. I Ada, její zrzavá kamarádka, byla celá bílá bez jediné kapky krve v obličeji či v těle. Ale ani tentokrát si nepamatoval, jakou písničku zpívala. Celý se třásl a ona se třásla na posteli proti němu.

„Jsme jako kastaněty,“ řekl. K vlastnímu překvapení se rozesmála. Ten osvěžující smích ho uvnitř příjemně polechtal. Cesta z jeho pokoje k ní ho stála všechny síly. Pětatřicet kroků, po každém musel odpočívat, krok, přestávka, krok, přestávka, přidržoval se stěny, rámu dveří a prázdných jídelních vozíků. A teď se u vchodu do jejího pokoje skácel na lepkavé linoleum na podlaze. Dlouho oba jen popadali dech. Chtěl ji znovu rozesmát, ale už nedokázal mluvit a pak podle všeho usnul. 

Článek pro předplatitele
Ještě na vás čeká 80 % článku. Pokračovat ve čtení můžete jako náš předplatitel.

Vedle přístupu k veškerému on-line obsahu HN můžete mít:

  • Mobilní aplikaci HN
  • Web bez reklam
  • Odemykání obsahu pro přátele
  • On-line archiv od roku 1995
  • a mnoho dalšího...

Máte již předplatné? Přihlaste se.

Přihlásit se

Zajímá vás jen tento článek? Dočtěte si ho za 19 Kč.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Odesláním objednávky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.

Nepřeji si dostávat obchodní sdělení týkající se objednaných či obdobných produktů společnosti Economia, a.s. »

Zaškrtnutím políčka přijdete o možnost získávat informace, které přímo souvisí s vámi objednaným produktem. Mezi tyto informace může patřit například: odkaz na stažení mobilní aplikace, aktivační kód pro přístup k audioverzi vybraného obsahu, informace o produktových novinkách a změnách, možnost vyjádřit se ke kvalitě našich produktů a další praktické informace a zajímavé nabídky.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.