Úspěšný japonský spisovatel Haruki Murakami se po osmnácti letech objevil v Japonsku na veřejnosti. Vystoupil na univerzitě v Kjótu, kde se po vlastní přednášce účastnil i moderované diskuse. Informovala o tom agentura Reuters.

Vstupenky na seminář s názvem Vidět duši a popsat duši dostalo jen 500 zájemců, kteří se museli zúčastnit loterie o lístky. Všem přítomným bylo zakázáno fotografovat i filmovat.

Čtyřiašedesátiletý Murakami, jenž byl v minulých letech navrhovaný na Nobelovu cenu, hovořil o své tvorbě a také o sobě samém. Debatu s ním moderoval literární kritik Yutaka Yukawa – dotazů totiž Murakami obdržel přes patnáct stovek, a proto bylo nutné publikum usměrnit.

"V našich duších leží příběhy. Jsou tak hluboko, že umí sbližovat lidi na nejhlubší úrovni. Když píšu, ocitám se přesně v těchto končinách," uvedl Murakami.

Nedotýkat, koušu

Psaní přirovnal k sestoupení do druhého podzemí vlastní psyché, kde už si člověk není jistý, kudy vedou chodby. "Spisovatelé i hudebníci, kteří chtějí něco vytvořit, musejí sestoupit a najít průchod do druhého podzemí. I já tam chci vstoupit, a přitom zůstat duševně zdráv," řekl Murakami.

Ten na přednášku přišel v lososově zbarvených kalhotách, košili oblečené přes tričko a v modrých teniskách. "Přesto jsem se ráno probudil a chvíli jsem zvažoval, jestli se raději nezastřelit," prohlásil s vážnou tváří.

Dodal, že si cení soukromí a nechce být na ulici snadno k poznání. "Prosím, považujte mne za ohrožený druh a dívejte se na mne zpovzdálí. Jestliže se mě náhodně dotknete, může mě to zastrašit a kousnu. Buďte, prosím, opatrní," řekl.

V Japonsku se Murakami na veřejnosti naposledy objevil v roce 1995, těsně po zemětřesení, jež srovnalo se zemí část města Kóbe. "Není to ale tak, že by mi vyskákaly pupínky, kdykoliv se objevím na veřejnosti. Rád jezdím autobusem nebo metrem a jinak žiju normální život," uvedl spisovatel.

Třetí osoba jako experiment

Pondělní seminář byl věnován památce klinického psychologa a Murakamiho přítele Hajaa Kawaie. Konal se ani ne měsíc po zahájení prodeje Murakamiho nejnovějšího díla Shikisai wo Motanai Tazaki Tsukuru to Kare no Junrei no Toshi (česky vyjde koncem příštího roku, nejspíš pod názvem Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování).

Kniha, která v Japonsku vyšla 12. dubna, jde velmi rychle na odbyt, a vydavatel už nechal předem natisknout milion kopií. "Obyčejně rozlišuji mezi skutečným a nadreálým, ale tentokrát jsem chtěl zjistit, co se stane, když oba světy propojím," uvedl k románu Murakami.

Jeho nové dílo je zatím k dispozici pouze v japonštině. Ostatní Murakamiho romány byly přeloženy do 40 jazyků. Autor střídavě pobývá v Japonsku a v USA. Jeho předposlední, třídílný román s názvem 1Q84 byl vyprodán už první den a do měsíce se ho prodalo milion výtisků. "1Q84 jsem napsal ve třetí osobě. Proto se svět tohoto románu tak rozrostl. Vršil jsem jeden mikrosvět za druhým, až jsem se rozhodl napsat o tom, co se stane, když se potkají," uvedl. Prý ho zajímalo, co se stane, když všechny nerealistické prvky románu přenese do obyčejného světa.

V zajetí vztahů

Román o Cukuru Tazakim se mu prý trochu rozrostl, protože do něj nakonec zakomponoval víc postav, než plánoval. Kniha pojednává o tom, jak se hrdina vyrovnává se zavržením ze strany přátel. "Zpočátku jsem chtěl psát v náznacích jako ve svých minulých dílech, ale pak mě zaujali reální lidé. Postavy se začaly vyvíjet, dostal jsem se do zajetí mezilidských vztahů," vysvětloval autor.

Protagonista knihy Tazaki je šestatřicetiletý architekt železničních nádraží, který se vrátí do Nagoji ve středním Japonsku a pak cestuje a dostane se až do Finska, aby zjistil, proč ho před šestnácti lety zavrhli nejlepší přátelé – dva chlapci a dvě dívky.

"Chápu, jak těžké je být odvržen. Postavíte kolem svého srdce citovou hráz, ale po chvíli se vzchopíte a jdete dál. Takový příběh jsem chtěl napsat," řekl spisovatel. Toho prý zajímalo, co se s lidmi děje, když jim někdo ublíží. "Postupně se zase otevírají světu a jak tutéž chybu opakují, postupně rostou. Tohle je tedy román o takovém růstu," dodal.

Murakami se na přednášce vyjádřil také ke svému nejznámějšímu románu Norské dřevo. Ten prý napsal, protože si chtěl vyzkoušet žánr realistické prózy. "Spousta lidí mi vyčítalo, že Norské dřevo je pro mě krok nazpět. Totéž mi někteří říkají o Bezbarvém Cukurovi Tazakim," řekl.

Při psaní musí člověk sestoupit do druhého podzemí své duše, tvrdí Haruki Murakami.

FOTO – Shinchosha

Související