Větu nebo odstavec dokáže několik současných českých autorů napsat lépe než on. Ne však román, charakterizoval Aleš Palán před časem v tomto listu prózu Rybí krev Jiřího Hájíčka.
Přesněji pojmenovat podstatu Hájíčkova posledního románu, který předminulý týden získal cenu Magnesia Litera za Knihu roku, snad ani nelze. Hájíček pro Rybí krev navíc našel silné realistické téma: osudy lidí vystěhovaných kvůli stavbě Jaderné elektrárny Temelín z domovů.
HN: Soutěž na dostavbu Temelína dospěla do rozhodování mezi dvěma dodavateli. Komu "fandíte" – Rusům, nebo Američanům?
V hokeji bych věděl, ale takhle nefandím nikomu, i když samozřejmě sleduji, jak se stavba vyvíjí. Ale v této chvíli mě už vlastně Temelín nezajímá. Ani román Rybí krev není primárně o Temelínu.
HN: Ale Temelín vám změnil život, stejně jako hrdinům Rybí krve.
Temelín ovlivnil životy lidí žijících v oblasti, kde jsem vyrůstal. Jenže za ty roky, co se staví elektrárna, dospělo několik generací a Temelín vrostl do regionu. Spousta mých známých v elektrárně pracuje nebo s ní aspoň spolupracuje. Ekonomicky je to silná "záležitost".
HN: Jenže třeba "strejda Venca" z Rybí krve kvůli tomu, že mu Temelín vzal domov, skočí do Vltavy.
Strejdu Vencu mám rád jako vlastního. Chlápek, který se jeví jako buran, ale vlastně je citlivý, to nakonec vyřeší chlapsky.
HN: Páchat sebevraždu je chlapské?
No, když nemáte děti a hypotéku ani manželku, kterou byste tím zarmoutil, tak mi to přijde jako dobré harakiri. Neznamená to ale, že sebevraždu schvaluji. Venca je jen fatální typ, který k takovému konci směřuje, což možná čtenáři předem poznají.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
