Liao I-Wu

Hovory se spodinou

2013, Mladá fronta, přeložila Zuzana Li

Obchodník s bílým masem

Únosy a obchodování s bílým masem jsou zločinecká odvětví s letitou tradicí. Ve staré Číně kontrolovaly tento vysoce výnosný obchod mafiánské klany, které lákaly vesnické dívky a ženy do pasti a pak je za vysokou cenu prodávaly do bordelů v bohatých městech. Kdo by si byl pomyslel, že když nová společnost vymýtila tzv. černá společenství, mafii, převezmou obchodování s lidmi do svých rukou takoví venkovští burani, jako je „dáreček“ Čchien Kuej-pao. A to i v tak převratné a zcela nové době moderních technologií, jakou máme dnes.

30. dubna 1992 dopoledne jsem v jedné z vazebních věznic v Čchung-čchingu dárečka Čchiena navštívil a byl z toho dvouhodinový rozhovor. Protože tam nejsou povolena žádná nahrávací zařízení, musel jsem rozhovor po skončení návštěvy přepsat tak, jak jsem ho měl uložený v paměti. Zločinci, kteří prodávají lidi, přirozeně mají svou vlastní pokřivenou morálku, která v soudních síních nikdy nezazní. Hrůzné je, když ji povýší na jakýsi druh „víry“.

Třeba bude tento rozhovor k užitku kriminálním psychologům.

Liao I-wu: Vypadáš jako slušný chlap, ne jako obchodník lidmi.

Čchien Kuej-pao: Však to já taky nejsem, sem poctivej obchodník.

Liao: Obchoduješ s bílým masem, ne?

Čchien: Soudruhu, to se šeredně pleteš. Obchod s bílým masem se dělá v bordelech, já žádnej bordel nemám.

Liao: Ty jsi nikdy podloudně nelákal slušné ženy a nenutil je k prostituci?

Čchien: Opravdu slušná ženská se nedá na prostituci, i kdybys ji nutil sebevíc. Vem si tu moji, i dneska se stará o naši špeluňku u snědenýho krámu. Já to dotáh až sem, ale ona se nerozvedla a nenašla si jinýho. Jenže většina ženskejch sou jako chlapi, láká je pozlátko tam někde venku, chtěj za málo peněz hodně muziky. V novinách často píšou, jak si ten a ten splnil životní cíl, já si říkám, tenhle životní cíl, dyť to není nic jinýho, než za co nejmíň práce dostat co nejvíc prachů. Třeba zpěváci: otevřou hubu, zakdákají ňákou písničku a lidi už tahaj prachy z kapes. Takže všichni záviděj zpěvákům, modelkám, kerý jen co otevřou huby a zavrtěj zadkem, maj vyděláno. Já sem rolník, proč nikdo nezávidí rolníkům? Páč rolníci žijou s nosem u země, zadkem k obloze, dřou se celý dny a nic z toho. Potí krev, aby vypěstovali obilí, a lidi z města s pusou plnou chleba ohrnujou nos, že smrdíš potem. Takže, dělám, co dělám, šel sem s dobou, šel sem si za svým. No dobře, za pět let sem prodal přes dvacet ženskejch, ale všechny šly se mnou úplně dobrovolně, žádný sem nedržel u hlavy pistoli, nejsem žádnej násilník, kerej unáší ženský a pak je prodává.

Liao: Lhal jsi a lákal ženy pod falešnými záminkami, zničil jsi jim život.

Čchien: Přiznávám, že sem jim lhal a lákal je podvodem, ale kdo v dnešním světě nelže a nepodvádí? Akorát tak prasata, co žerou pomeje. Rozhodně všichni, co se živí rejží, nejsou žádný svatoušci. Řek sem si, seš jenom hloupej rolník z hor, kdo by s tebou šel? Tak sem se líp ohák a vykládal o sobě, že sem manažer tý a tý kantonský firmy. A i když sem na to nevypadal, ženský se dvakrát nerozmejšlely a skočily mi na lep. Těch holek, když vidí povědomou tvář, ani triky na ně zkoušet nemusíš a ony ti samy vběhnou do náruče. A eště se budou bát, že jim vyčteš, že sou z vesnice. Zjistil sem, že v sobě přece jenom něco mám. Když sem začínal, moc sem si nevěřil. Pak sem se ale zdokonalil v technice, jazyk mi klouzal, jak kdyby byl naolejovanej, hbitě a vybroušeně, i Sedmou nesmrtelnou56 bych přemluvil, aby sestoupila z nebes. Nevěříš? Tvoje věc. Ber to jako pšouk, když nevěříš. Ale povídám ti, tolik ženskejch ty mý pšouky zhltlo jak nejlahodnější masový knedlíčky, mazaly se jima jako nejsladší voňavkou. Dobře jim tak.