Péter Esterházy

Harmonia Caelestis

2013, Academia, přeložil Robert Svoboda

Kniha první - Číslované věty ze života rodu Esterházyů

1. Je zatroleně těžké lhát, když jeden nezná pravdu.

2. Začínat text hřmotným barokním magnátem je dobré: člověka totiž od toho brní na prsou jakýmsi hemživým brněním, osobní počítače ho dopředu zdraví a jeho kuchař, protože proč by neměl mít (kdo vlastně?) kuchaře, mu jako překvapení naservíruje smaženou jehněčí oháňku, která se podobá telecí nožičce, jen je ještě o něco lepší, protože je třaslavější a křehčí; můj otec, ten hřmotný barokní magnát, který měl často příležitost a povinnost moci vzhlédnout na císaře Leopolda, vzhlédl na císaře Leopolda, nasadil vážnou tvář, ačkoli čtverácky přimhouřené oči ho jako vždycky prozradily, a pravil: je zatroleně těžké lhát, Veličenstvo, když jeden nezná pravdu; po těchto slovech se vyhoupl na kůň jménem Zöldfikár a odcválal v sentimentálním popisu krajiny ze 17. století.

3. Můj otec, podle všeho to byl můj otec, kdo se s malířskou paletou pod kabátem vracel do muzea, kdo se tam pokoutně vkrádal, aby opravil obrazy, které mu tam visí, nebo aby je alespoň místy vylepšil.

4. Pokud si vzpomínám, lámal si tatínek dlouho a zbůhdarma hlavu, nejsvětější věc je přece jen ta, na kterou si nepamatujeme.