Narodit se a prožít dětství ve vesnici se zvučným jménem Aracataca zřejmě zavazuje. Vždyť to jméno zní jako kouzelné zaklínadlo abrakadabra.

A nemálo budoucích spisovatelů si prý zaříkávadlo před spaním opakovalo jako modlitbu ke svému vzoru, kolumbijskému spisovateli Gabrielu Garcíovi Márquezovi, který zemřel na velikonoční Zelený čtvrtek stejně jako jedna z jeho nejslavnějších literárních postav Úrsula Iguarán z románu Sto roků samoty.

Zatímco tato sestřenice a zároveň manželka Josého Arcadia Buendíi, matka mytického rodu zakladatelů archetypálního Maconda, zemřela v románu mezi sto patnácti a sto dvaceti lety úplně slepá, její literární otec, narozený roku 1927, neztrácel s pokročilým věkem zrak, ale paměť.

Paměť, kterou byl celý život posedlý, podobně jako samotou, láskou, smrtí a stárnutím.

A bez níž se jen těžko dělá to, co uměl García Márquez ze všeho nejlépe – vyprávět příběhy plné barev, vůní a chutí, kde jsou zázraky součástí každodennosti a všední události nabývají díky autorovu obraznému vidění nových kvalit.

Zatím jste si přečetli 10 % textu. Pokračování je k dispozici pouze pro platící čtenáře.

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.