Žena, která ve své knize vystavěla složitou skládačku náznaků, otázek a překvapivých souvislostí, vystupuje neokázale, mluví nečekaně prostě a přímočaře.

Vždycky prý tvrdila, že její Zmrzlinář nebude dokončený, dokud nevyjde jeho překlad do češtiny. Teď se dočkala.

Váš styl vypadá na první pohled poměrně jednoduše: krátké věty, svižné dialogy... Ale příběh je důmyslně vystavěný. Jak dlouho jste Zmrzlináře psala?

Tři a půl roku, a to při práci lékařky na plný úvazek. Když píšu, pracuju, jako když herec přepíná mezi vlastním životem a životem postavy, kterou zrovna ztvárňuje. Kdykoli mi vedle medicíny vybude trocha času, řeknu si: Tak, teď budu chvíli pracovat na téhle scéně.

Naučila jsem se rychlému soustředění a pohybu mezi dvěma světy. Když jdou třeba manžel s dvanáctiletým synem v sobotu na fotbal, vím, že budu mít pro sebe dvě hodiny. Takže musím být opravdu výkonná a nemůžu čekat na inspiraci. Není to nic jednoduchého.

Proč jste svou knihu věnovala celníkovi, který stál na československých hranicích v roce 1976?

Hodně pro mě znamenal. Když jsem byla malá, jezdili jsme s rodinou každé prázdniny po Evropě. V roce 1976 maminka rozhodla, že se vypravíme za "železnou oponu", a to byla v sedmdesátých letech dost neobvyklá volba. K návštěvě této části světa neměli naši žádný politický důvod, chtěli si jen udělat vlastní úsudek. Naložili tedy do auta stany, zásoby jídla a nás, tři malé děti, a vyrazili jsme. Projeli jsme Polsko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko, východní Německo, Jugoslávii...

Kolik vám tehdy bylo?

Bylo mi jedenáct a byla jsem spontánní holčička. Budu upřímná: to, co jsem na cestě viděla a zažila, ve mně vyvolalo dojem, že nepodnikáme žádný veselý výlet. Bylo sice léto, ale dojem z měst byl šedivý. A všude vládla divná atmosféra. Rodiče to samozřejmě po celou dobu komentovali a já jsem poslouchala. Jednou z nejděsivějších zkušeností byla návštěva koncentračního tábora v Osvětimi. Neměla jsem tušení, že takové místo existuje.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.