Nejen za železnou oponou, navíc ještě za zdmi anglických blázinců. V takovém prostředí prožil polovinu svého života básník Ivan Blatný. Mohl být jiný český literát vystaven intenzivnějšímu pokušení vlasti na něj zapomenout? Do kánonu české literatury se Blatný vrátil už dříve, do společenského kontextu ho nyní plně zasazuje životopisná kniha Martina Reinera Básník.

Reiner se Blatnému věnoval desítky roků. Mluvil s pamětníky, shromáždil nepublikované texty, pochopil šokující souvislosti. Ve své knize dokázal nahlédnout Blatného život jako tragikomedii, která se neuzavřela básníkovou hospitalizací v psychiatrické léčebně, jen zde nabrala absurdnější nádech. Bylo to pomatení citlivé mysli, strach z únosu komunistickou policií, nebo jen letargie, která Blatného zahnala do ústavu? Nakolik bylo básníkovo šílenství logickou odpovědí na šílenou dobu? A jak se to všechno zrcadlí v jeho textech? Reiner má ve svém příběhu všechno: počátky avantgardní literatury, bouřlivé sexuální eskapády, peníze, agenty StB i svěrací kazajky. Z toho se už dá vystavět věru dobrý román. Básník kvalitní knihou je, navzdory podtitulu – "Román o Ivanu Blatném" – však o žádný román nejde.