Ve věku osmdesáti let v neděli po krátké nemoci zemřel anglista a skandinavista František Fröhlich. Oznámila to děkanka Divadelní fakulty Akademie múzických umění Doubravka Svobodová.

Poslední rozloučení proběhne v pátek 18. července od deseti hodin ve velké obřadní síni strašnického krematoria v Praze, uvedla Svobodová.

Fröhlich maturoval v roce 1952. Studoval angličtinu a dánštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

“Ke Skandinávii mě přitahovalo už to, že jedna naše rodinná přítelkyně se v Terezíně seznámila s Dánem, v pětačtyřicátém si ho vzala a odjela s ním do jeho vlasti. Navíc jsem byl kolem osmnácti, devatenácti let okouzlen švédskými filmy,” vzpomínal.

Následně Fröhlich pracoval v anglické sekci Československého rozhlasu, kde působil jako překladatel i hlasatel. Odsud musel v roce 1969 z politických důvodů odejít.

Azyl našel nakrátko v Institutu překladatelství a tlumočnictví při Univerzitě 17. listopadu. Tam krátce vyučoval, než ho, jak sám říkal, "dostihly" kádrové materiály z rozhlasu a byl opět propuštěn. “V roce 1972 za mnou přišly posudky z rozhlasu,” vysvětlil.

Následně působil v Činoherním klubu v Praze jako lektor a dramaturg. Tato praxe ho prý silně ovlivnila. “Každou hru jsme tam podrobně rozebírali, především skvělé Suchařípovy překlady Čechova.”

Od 1972 se pak Fröhlich věnoval překladatelské činnosti ve svobodném povolání. Tou dobou už měl za sebou vydané překlady Vyhaslého případu Grahama Greena či Prvního rána Hanse Christiana Brannera.

“Velmi těžké je při překládání to, čemu se říká intertextualita. V textu, který překládáte, narazíte na citáty, které autor přiznává, nebo naopak tají, nebo odkazy na jiné literární zdroje. Lidé z jeho prostředí vědí, oč jde,” vysvětloval před deseti lety v rozhovoru pro HN.

Od roku 1990 Fröhlich několik let působil externě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde vedl překladatelské semináře pro studenty anglistiky a skandinavistiky.

Překládal hlavně prózu a drama, zejména díla Henrika Ibsena, Karen Blixenové, Hanse Christiana Andersena či Augusta Strindberga. Hned po revoluci byl vyznamenán dánským řádem Dannebrogu, v roce 2006 získal také českou Státní cenu za překlad.

Cesta Františka Fröhlicha k vysněnému překládání byla především v počátcích klikatá. Narodil se 13. května 1934 v Praze, v sedmi letech jako dítě ze židovské rodiny putoval s matkou do Terezína.

“Měl jsem s sebou jedinou knížku, Míšu Kuličku v rodném lese, kterého napsal Josef Menzel. Když jsem roku 1970 byl s jeho synem, režisérem Jiřím Menzelem, na zájezdu Činoherního klubu v Londýně, vyprávěl jsem mu, jak mi knížka jeho otce dělala v Terezíně společnost. Byl nadšen, že to může tatínkovi říct,” vzpomínal.

Z Terezína se Fröhlich i s matkou vrátili po třech letech. Otec odjel posledním transportem z Terezína do Osvětimi v roce 1944, kdy bylo Fröhlichovi deset let. Nikdy už ho neviděl. V koncentračním táboře zahynula také většina Fröhlichova rozvětveného příbuzenstva.

“Strašlivý zážitek mě potkal na přelomu března a dubna 1945, kdy nacisté posílali do Terezína transporty zubožených vězňů z koncentráků, které vyklízeli před sovětskou armádou,” vzpomínal Fröhlich, když mluvil o drastických obrazech, které mu prý zůstaly v paměti na celý život.

Četné a opakovaně uváděné jsou dodnes Fröhlichovy překlady divadelních her Strindberga či Harolda Pintera. Soubor dvanácti klíčových her Henrika Ibsena ve Fröhlichově překladu v minulé dekádě vydal Divadelní ústav.

Fröhlich se přitom k Ibsenovi nestavil pietně, pro starý text hledal současný jazyk, a dokonce "objevoval” Ibsenův humor. "Není ho v jeho díle mnoho, ale je tam," tvrdil.

Ze slavných i méně známých alžbětinců přeložil hry Williama Shakespeara, Johna Webstera a Thomase Dekkera.

Ze současných severských autorů objevil například Astrid Saalbachovou, Nikoline Werdelinovou a Line Knutzonovou, přeložil ale i díla Saula Bellowa.

Související