Má-li být poezie nečekaná, vytrhávající ze všednosti, nemusí to být v českém literárním prostředí roku 2014 zrovna jen poezie nejčerstvější, ještě neetablovaná, nekatalogizovaná. Může to být i objevná archeologie z první poloviny dvacátého století, znějící uprostřed vší dnešní poetické produkce najednou jinak a dráždivě.

Přesně to je poezie z knihy Koncert samoty Maurice Blancharda.

Najednou se objeví výbor z díla básníka, kterého v Česku nikdo nezná, a přitom ho třeba kapitán surrealismu André Breton považoval za jednoho z nejlepších ze své generace.

A to se francouzský autor Blanchard (1890–1960) surrealismu sice obdivoval, a jak se vyjádřil, po přečtení Éluardovy sbírky v roce 1927 začal uvažovat i o vlastním psaní, jinak se ale k surrealistům do party nikdy nedal. Možná pro něho platilo to, co Samuel Beckett kdysi vyjádřil suchým sdělením: "Nerad zpívám ve sboru."

A tak Blanchard zůstal celý život nezávislý, přestože evidentně ovlivněný na jedné straně prokletými básníky, především Rimbaudem, na druhé straně tvořící pod nadreálným heslem Všechnu moc imaginaci.

Zatím jste si přečetli 30 % textu. Pokračování je k dispozici pouze pro platící čtenáře.

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.