Svět fikce je kouzelný v tom, že umožňuje prakticky všechno. Je to místo neomezeného experimentu s lidskou i kosmickou existencí, která se díky této svobodě odhaluje v záhybech a vlnách, jež by jinak nebylo možné objevit, natožpak spatřit.

V této nekončící svobodě je ale i slabina říše fikce: může-li se pod ochranou imaginace úplně všechno, pak se tím legalizuje i pomluva nebo dehonestace a ponižování živých i mrtvých. Odvázaná fikce je možná v západní kultuře svatá, protože nás neustále osvobozuje a zbavuje omezení všeho druhu; ještě posvátnější je však odpovědnost vůči konkrétním lidem, kterých se může týkat.

Zhruba v této intenci postupoval vydavatel knihy Martina Juna Smrt spisovatele K., když román posílal do Paříže Milanu Kunderovi, kterého se týká. Šlo o pokus ubránit se předem případným soudním sporům? O zkoušku tolerance velkého autora?

Anebo jen o vypočítavou, sofistikovanou reklamu, protože všichni, kdo trochu znají Kunderovy názory na autorství a jeho sebeobrannou mediální strategii, vědí, jak tato pařížská konzultace nutně musela dopadnout.

Zbývá vám ještě 60 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se