Když si belgický spisovatel a režisér Jean-Philippe Toussaint před lety zakládal webové stránky, nechtěl z nich mít jen obdobu facebookového profilu. „Jsem také filmař a fotograf, zorganizoval jsem několik výstav. Přišlo mi, že internet nabízí příležitost, jak lidem poskytnout přístup ke všemu, co jsem kdy udělal, včetně všech svých rukopisů,“ prohlásil Toussaint na pondělní debatě v pražské kavárně Fra.

Tam zavítal s takzvanou pracovní skupinou složenou z administrátorů webu a překladatelů svých knih. Skupina se pokaždé setkává v jiném městě a její členkou je i Toussaintova česká překladatelka Jovanka Šotolová, která se stará o lokální verzi stránek. „Poprvé jsme spolupracovali roku 2000 na mé knize Autoportrét (v cizině). Tehdy jsme to byli jen my dva a programátor webu Patrick Soquet. Původní plán zněl, že se jednou dvakrát do roka sejdeme u Patricka v Bruselu,“ řekl Toussaint.

Ten se prý již na začátku rozhodl, že na webu hodlá nabízet všechny verze svých rukopisů. „Původně jsme na to používali software Mediawiki, se kterým pracuje i Wikipedie, ale Jean-Philippe nechtěl, aby mohl jeho stránky editovat každý,“ vysvětlil programátor webu Soquet, jenž proto vzápětí začal s transformací webu na jinou platformu. „Dnes web obsahuje kompletní Toussaintovy rukopisy i poznámky. Vše je navíc indexováno, takže je možné například hledat výskyt jednoho konkrétního slova ve všem, co kdy napsal,“ dodal Soquet.

Podstatnou částí webu je archivní sekce, o níž se stejně jako o francouzskou větev stará profesor literatury z univerzity v Lutychu Laurent Demoulin. „Jsem člověk 20. století. Kdyby mé děti viděly, jak tu hovořím o webu, nejspíš by se smály,“ podotkl na pondělní diskusi Demoulin.

Tomu na tvorbě portálu přišlo nejtěžší, jak stránky navrhnout, aby se netvářily jako obyčejný web. „Jakmile si někdo na internetu založí blog, hned se z něj stává filosof. My jsme se této jednoduchosti snažili vyhnout. A přitom jsme chtěli vytvořit něco, co by bylo snesitelné i pro takové, co se jako já cítí být lidmi 20. století,“ zopakoval.

V archivní sekci webu jsou ve francouzštině dostupné tři texty, které Toussaint napsal ještě před vydáním svého prvního románu Koupelna. Ve francouzském nakladatelství Les Editions de Minuit vyšel roku 1985. „V archivu jsou divadelní hry a obecně texty, které nám přišlo, že po takové době nemá smysl vydávat knižně. Lidé by je mylně považovali za něco nového,“ tvrdí Demoulin. Formátování rukopisů do webové podoby, v níž jsou texty doplněné poznámkovým aparátem, Demoulin přirovnal téměř k vědecké práci.

Další spolupracovníky Toussaint nabíral postupně. Například správce italské části webu Stefano Lodirio si jeho romány oblíbil a půl roku s nimi obcházel nakladatele, než konečně našel toho, jenž byl ochotný Toussainta publikovat. „V Itálii jsou knihy dražší než ve Francii a také se u nás stále méně čte. Své překlady i tento web beru jako důkaz, že když vás něco baví, má smysl to dělat,“ řekl v pondělí Lodirio.

Toussaintova španělská překladatelka Magali Sequera se s autorem podobně jako Šotolová seznámila nad knihou Autoportrét (v cizině). „Udržuji kontakt i s italskou a s belgickou částí týmu. Celá práce ve skupině je velmi dynamická,“ podotkla v pondělí Sequera.

Během své měsíční návštěvy Číny se zase Toussaint seznámil s nynějším správcem čínské větve webu Čchen Tchungem. „Ukázal se jako velmi schopný organizátor. Když jsme například v Číně natáčeli film Pravda o Marii, potřebovali jsme zinscenovat scénu s koněm, který se ztratí a přiběhne na letiště. To by bylo těžké natočit kdekoliv, ale Čchen Tchung má kontakty. Nejprve sehnal koně, pak obstaral letiště,“ vyprávěl Toussaint.

Dnes spolupracovníky nachází nejčastěji na univerzitách. Správkyně německých stránek Hannah Steurerová se s Toussaintovým dílem seznámila na univerzitě v Saarbruckenu, kde je dnes doktorandkou. „Vedoucí oddělení tehdy založila seminář, aby se svými studenty pracovala na německé verzi stránek. Když seminář skončil, Hannah se jich ujala,“ vylíčil Toussaint. Seminář dnes ale existuje znovu a jeho cílem je, aby se Toussaintův německý web každý rok či dva obměnil.

Nejnověji se do práce na Toussaintových stránkách zapojili také studenti translatologie a romanistiky FF UK, kteří pomáhali překládat šestici videí z výstavy Livre, jíž autor roku 2012 připravil pro pařížský Louvre. Studenti se podíleli i na Toussaintově novém Projektu Borges, o němž bude autor hovořit v úterý večer v Café Jedna ve Veletržním paláci.

Související