Nad Lan-fangem se teprve rozednívalo. Lampiony zavěšené mezi červenými pilíři chrámu Paní ještě slabě zářily v oparu svítání, když se objevila urozená osoba a její komorná. Vystoupily po několika schodech a vešly dovnitř, aby k nohám božstva položily obětiny.

Ve středu pagody se na trůně tyčila sedící socha v nadživotní velikosti. Ve vlasech jí rozprostírali křídla tři ptáci, jeden vepředu a dva po stranách. Zbožné ženy pozdravily Pi-sia Jüan-ťün, Paní úsvitu, Matku Zemi, Dárkyni dětí, ochránkyni žen, a tedy i rádkyni v jednom z nejvážnějších problémů, s nimiž se mohly potýkat. Kolem ní byly rozmístěny v menším provedení její pomocnice. Paní dobrého zraku měla v ruce obrovské oko, jímž měla děti chránit před očními chorobami. Další pomocnice, Paní, která přináší děti, držela v náručí baculaté novorozeně. 

Návštěvnice se předtím pečlivě očistila, vyhýbala se požívání masa, ryb, vína, česneku a cibule. Než odešla z domu, vypláchla si ústa, což byla povinnost před každou modlitbou v taoistické svatyni. Udělala první poklonu před oltářem, zapálila kadidlo a napodobeninu peněz, poté znovu padla na tvář a opakovala slova: „Svatá Matko, Vládkyně pestrých oblak, slitujte se nad vaší pokornou služebnicí.“ Sloužící kněz pravidelně tloukl do kamene, aby upoutal pozornost bohyně. Prosebnice uvázala provázek kolem krku kojence v náručí Paní, která přináší děti. Na oplátku odvázala jeden z párů papírových capáčků, pověšených kolem sochy jako votivní dar, a zasunula si je do rukávu. Pak znovu padla na zem.

Když už ji tyto zbožné úkony unavily, První paní se opřela o paži komorné a vstala.

„Tak. Dost těch opičáren. Teď přejdeme ke skutečným lékům.“

KNIHA

Frédéric Lenormand

Případy soudce Ti. Poprask u Čínské zdi 

2015, Garamond, přeložila Vlasta Misařová, 280 stran, 248 korun

Po čtvrthodině dorazil nájemní palankýn do čtvrti trochu vzdálenější od středu Lan-fangu. Zastavil se před krámkem se znamením granátového jablka, které se díky velkému množství zrníček stalo symbolem plodnosti. Po obou stranách vchodu byly rozvěšeny lákavé cedule: „Velká moudrost taoismu“, „Obnovení rovnováhy světa“, „Kouzla uznávaná vědou“, „Zaručené početí mužského potomka“, „Lektvary a amulety k odvrácení zrodu děvčete“, „Změna pohlaví in utero“, „Osvědčené metody, spokojenost zaručena“.

Když paní Lin přelétla zrakem tu vábivou literaturu, řekla si, že pro zmaření snah takového odborníka by bylo potřeba veškeré jinové energie země i nebes. Komorná odhrnula závěs zakrývající vchod a šla pro léčitele, který zde žil. Jakmile rozezvučela gong, z vnitřního schodiště sestoupil muž s kozí bradkou, v modrém šatu a černé čapce, se zbytkem mastné koblihy v puse. Měl kulaté břicho, první to známku úspěchu, kterou byl dobrý obchodník povinen stavět na odiv.

Mladá žena u jeho dveří byla oblečena prostě, ale počestně, jako služebné z dobrých domů. Taoistovi stačil jediný pohled a hned odhadl, jak je klientka zámožná.

„Jsem poctěn, že ve svém skromném příbytku mohu přijmout osobnost vašeho významu,“ řekl s širokým úsměvem.

„Za chvilku budete ještě poctěnější,“ odpověděla komorná a podruhé zvedla závěs.

I když se druhá návštěvnice toho dne snažila ve výběru šatu o jednoduchost, nebylo pochyb, že patří k mandarínské šlechtě. Její snaha o utajení nešla tak daleko, aby si zničila složitý drdol, který jí služebnictvo upravovalo celé hodiny. Několik ozdob, diskrétních, ale drahocenných, s nimiž se nechtěla rozloučit, svědčilo o pěkném bohatství, jemuž se těšili státní zaměstnanci, vítězové klasických soutěží.

Lékař nevěděl, o koho jde: šlechtické manželky se ukazovaly prostému lidu co nejméně, žily v hájemství svých příbytků obehnaných červenými zdmi. Nicméně nepochyboval, že patří k té nejzámožnější menšině jejich provinčního městečka. A tak se uklonil ještě hlouběji než předtím před komornou, potom posunul dopředu křeslo pro paní, zatímco ta druhá zůstala stát za ním.

Tleskl rukama a vstoupila starší žena s čajovou konvicí a dvěma šálky. Obsloužil je sám, podle pravidel pohostinnosti, a zdržel se sebemenší otázky. Když si vyměnili několik názorů na špatné počasí, drsný podzim a stoupající ceny skopového, dáma se odmlčela a konečně došlo na důvod její návštěvy. Tu historku slyšel léčitel už tolikrát, kolik je nefritových perel v příbytku dračího krále. Ačkoli se klientka vdávala hodně mladá, nikdy se jí nepodařilo rozšířit rod jejího manžela. Ten si ve snaze ochraňovat kult předků vzal dvě vedlejší družky a ukázalo se, že ty jsou plodné. Ona se teď obávala o své postavení „hlavní“ manželky. Chtěla si tu výsadu podržet, přestože jí bylo už téměř čtyřicet let, a vzala si do hlavy, že mu dá dědice stůj co stůj.

„Donesl se ke mně váš nesmírný věhlas,“ řekla nakonec. „Mnohé moje přítelkyně chválily vaše zásluhy.“

Ve skutečnosti se žádná z nich nepochlubila, že si vyžádala jeho služby, považované za velmi zvláštní. Ale všechny měly mužské potomky, ideál čínských rodin, a tak se paní Lin rozhodla toho mastičkáře vyzkoušet.

Ten ji vyšetřil poslechem v rámci etikety, prohlédl jí jazyk a změřil puls na obou zápěstích. Slušnost mu zapovídala ověřovat si puls na jiných částech těla, jako by to udělal s mužem. Také paní Lin poprosil, aby na figuríně neoblečené ženy vyřezané ze slonoviny ukázala, na kterých asi místech měla v posledních letech potíže, místo aby to ukazovala na vlastním těle, pečlivě zahaleném do několika vrstev hedvábí.

Lékař chvíli přemýšlel, potom poprosil o dovolení, aby si směl sednout a sdělit jí svoje závěry. Neplodnost u ní zcela zřejmě pochází ze zadržování chladu. Naštěstí jsou na to léky a ty jsou právě předmětem obchodu, k němuž bohové vedli jeho kroky. Rozvinul před ní široký svitek pergamenu rozdělený do tří sloupců s obrázky a ukázal na ten vlevo, na němž byla spousta znaků kolem nahého muže vybaveného nadměrně vyvinutými mužskými atributy.

„Máme tři způsoby boje proti neplodnosti. První vychází z předpokladu, že existuje nepoměr mezi čchi1 vaší a vašeho muže. To nás přirozeně vede k tomu, abychom jí opatřili náhradu.“

První paní udělala krok zpět.

„Milence?“

„Raději používáme výraz ‚pomocný partner‘,“ upřesnil lékař. „Zařídíme diskrétní a anonymní setkání s pečlivě vybranými kandidáty.“

Paní Lin se přišla poradit o tom, jak plnit své manželské povinnosti, a ne jak k jedné chybě přidat druhou. Taoista ukázal na prostřední sloupec. Bylo tam zpodobeno boubelaté děťátko.

„Druhý princip vychází z toho, že neplodnost způsobuje nějaký démon, kterého je třeba přelstít. Spočívá v předstírání těhotenství až do dne, kdy bude jako tolik očekávaný dědic představeno zakoupené děťátko. Tehdy je jisté, že přijde mužský potomek plný síly.“

Paní Lin si nebyla jistá, že by předkové jejího muže byli nadšeni, kdyby jejich kult uctíval nějaký vetřelec bez skutečného vztahu k rodové linii. Už chápala, proč žádná její přítelkyně nepřiznala, že se radila s tímhle člověkem. Ten nasadil obličej určený pro puntičkářské klientky. Sloupec vpravo byl zaplněný lahvičkami a všemožnými rostlinami.

„Třetí princip tkví v lékařském pojetí problému. Netajím vám, že je ze všech nejtěžší. Cílem je obnovit ve vašem těle přirozenou rovnováhu jin a jang, aby se uvolnila cesta k početí. Musíte se podrobit přísné léčbě, bezchybné životosprávě a dbát na to, aby byl akt prováděn v určité dny. Je to zdlouhavé a obtížné, je třeba si zajistit manželovu spolupráci, v čemž nemusíte uspět.“

Paní Lin nicméně dávala přednost tomuto řešení, ať bylo jakkoli omezující. Bylo jediné z těch tří, při kterém se mohla každé ráno podívat bez červenání do zrcadla z leštěného bronzu. Na nové tlesknutí se znovu objevila starší žena s náručí plnou sáčků, kelímků, nádobek s pilulkami a také s příručkou, podle níž bude třeba se řídit krok za krokem. Taoista vysvětlil význam rituálních formulek, které musí budoucí matka odříkávat v různou denní dobu. Jelikož je její problém způsoben nadbytkem studených šťáv, léky by měly dodávat teplo. Bude muset neustále spařovat spoustu bylin, listů a kořínků ve vroucí vodě. Kromě toho jí doporučil vybavit si ložnici tolika žlutými předměty, kolik jich bude moci sehnat: žlutá se vynořovala z černé, tak jako slunce zahání noc, a prospívala plodnosti.

„Jak zjistím, jestli je léčba účinná?“ zeptala se a pohlížela s obavami na tu kupu přípravků, které měla pozřít.

„Buď to pocítíte v útrobách, nebo vám Nebesa sešlou znamení; například se vám zjeví okřídlený drak.“

Ve snaze naklonit si štěstěnu se na zpáteční cestě zastavila u obchodníka s látkami a udělala nějaké dodatečné nákupy.

Ja-men, soudní budova a zároveň mandarínova rezidence, byla chmurná pevnost v centru Lan-fangu. Bylo by jí tam dočista smutno, nebýt dětského smíchu. Bohužel se z něho radovala jen napůl. Byl pro ni znamením neúspěchu. Při narození každého nového miminka viděla blíž a blíž den, kdy ztratí svoji autoritu v domě ve prospěch některé konkubíny.

Ty teď hrály házenou do hrnce tchou-chu s většími dětmi. Tato hra, oblíbená u zámožných vrstev, spočívala v házení šipek z jujubového dřeva do nádoby. Sluha si přišel pro příkazy.

„Moment,“ řekla paní Lin. „Musím se pomodlit k toaletní misce.“

Zamířila ke svým komnatám, za ní kráčela služebná s pytlíkem vzácných léků. Ze všeho nejdřív se uklonila před toaletní miskou, kterou dostala od matky jako svatební dar. Tato věc se používala při porodu, a tak měl rituál zajistit lehké slehnutí, až přijde čas. Paní Lin to v posledních letech trochu zanedbávala a teď si to vyčítala. Dlouho se misce omlouvala a pak se už věnovala výběru jídel pro tento den.

 

Už rok spravoval soudce Ti půvabné městečko Lan-fang, s nejspolehlivější věznicí v provincii, s každoročním prasečím trhem, který mu záviděly okolní osady, a s pověstí města světel, neboť se tu dalo nakupovat ještě hodinu po setmění. Jedním slovem to bylo ideální sídlo pro úředníka, kterému se nechce vstávat z křesla, a Ti za to v modlitbách ke Konfuciovi vybraně blahořečil svým nadřízeným vždy, když se mu tak úplně nedařilo bojovat s nutkáním vyskočit z okna.

Byl toho rána tedy velmi překvapen, že bohové ani úřední instance, sídlící nedaleko toho malého ráje, tak docela nezapomněli na jeho existenci. Jeho starý majordomus seržant Chung mu přinesl zvláštní dopis. Byl tlustý, odeslaný z prefektury a nesl známky mnohem delšího putování. Postupně tam přidávali další a další razítka, podle nichž se dalo vysledovat, kudy dopis bloudil. Soudce na něm viděl emblém prefekta, ale také guvernéra provincie, pečeť ministerstva vojenství Ping-pu, a dokonce i pečeť kancléřství v Čchang-anu, jednoho z hlavních orgánů vlády.

Kancléřství, znepokojeno průběhem opravných prací na nejzápadnějším výběžku Velké zdi, vyzvalo ministra, aby dohlédl na jejich dokončení. Ministr přehrál příkaz na guvernéra, ten ho přeposlal prefektovi a ten tou lopotou pověřil kantonálního soudce nejblíže dotyčného místa, to jest ctěného úředníka třetí třídy druhé kategorie, soudce Ti Žen-ci.

Jeho životu se nabízela kapka fantazie. Mandarín zašel za svými ženami do ženských komnat, aby jim sdělil tu velkou novinu.

Nalezl je ve společném salonu, kde jedna kojila miminko a druhá hledala, jak by se co nejpohodlněji usadila v křesle tak, aby si odpočinulo její břicho. Poslední z nich pozorovala ten obrázek podezíravým zrakem. Oznámil jim, že ho posílají zkontrolovat restaurační práce na tom skvělém díle, několik li2 od posádkového města, jehož jméno, Naprosté Vítězství, svědčí o velkých ambicích, jež jsou do něj vkládány.

Malý zájem Třetí paní o památky byl důvodem, proč ji představa únavné cesty nijak nenadchla. Druhá paní, rodačka z hlavního města, si už tak připadala příliš daleko od civilizace. Těhotenství ji navíc činilo méně smířlivou než obvykle:

„Myslely jsme, že už jsme na konci světa. Ale to ne! Mohou nás poslat ještě dál! Nakonec budete soudcovat na divokém Západě u oblud s růžovou kůží, celých chlupatých.“

Její manžel ten výbuch omluvil jejím stavem.

„To proto, že jsem neúplatný soudce, je moje kariéra dlážděna strastmi. Nepatřím k těm patolízalům, kteří spravedlnost odbývají a občany pod svou správou ždímají, aby mohli posílat do hlavního města velké daně.“

Ve tvářích všech tří manželek se zračilo úplně jiné mínění.

„Občas byste přece jen mohl trošku ždímat,“ pravila jeho Třetí. „Brzy budeme děti vychovávat u Mongolů!“

Ať je to jak chce, je to záležitost na několik měsíců, možná i jen na několik týdnů. Není třeba, aby ho doprovázely.

„Jakže!“ ohradila se První paní. „Přece se celou tu dobu neobejdete bez družky! Dobré spravování úředních věcí závisí na dobré rovnováze v domácnosti, jak víte.“

Ti ukázal na obě konkubíny. Jedna kojila, druhá měla před porodem.

„V tom případě zbývám jen já,“ uzavřela to jeho První, tváříc se upjatě.

Prohlásila, že je připravena přinést tu oběť v zájmu Státu, protože ji o to žádají. Její manžel, který ji o nic nežádal, si nechal údiv pro sebe a řekl si, že si po večeři posvítí na ten náhlý příklon k dodržování občanských povinností.

První nutnou formalitou před cestou bylo určit, který den je podle Nebes k takovému podniku vhodný. Příznivé a neblahé dny byly pečlivě zaznamenány v kalendáři Chuang-li, který Velký sekretariát nově schvaloval každým rokem. Žádný mandarín neodjížděl za úřadem na venkov, aniž by si jeden exemplář neopatřil, aby neudělal při výběru dne chybu, kterou by mu později mohli vytýkat. Ukázalo se, že zrovna následující den je velice vhodný, což přimělo veškerý personál ja-menu k urychleným přípravám.

Ti strávil přípravou na odjezd dlouhé hodiny, ale překvapením ještě nebyl konec. Když vstoupil do komnaty První paní, aby si s ní soukromě promluvil, viděl, že úplně změnila výzdobu svého lože; povlečení, polštáře i záclony byly teď žluté. Žlutá byla císařská barva, takže měl dojem, že se ocitl v komnatě Jeho Veličenstva v Zakázaném městě. Uvnitř skříňového lůžka byl připevněn velký hedvábný panel s namalovaným drakem. Ti otevřel ústa, aby se zeptal, co ji to popadlo, že chce tu cestu podniknout s ním, ale všiml si, že je jeho polovička velice zaměstnána a že na rozhovor není ani pomyšlení.

Ani dvacet let svazku bez mráčku ho nepřipravilo na to, co mělo přijít. Všechno se mu zdálo divné. Nejdřív ho začala svádět a laškovat s ním jako mladá nevěsta, což už si dávno odvykli. Soudcův trénovaný zrak spatřil na kulatém stolku zvláštní zbytek nějakého páchnoucího odvaru. Ve vzduchu visel pach neznámého kadidla, a když se přiblížila těsně k němu, poznal, že právě žvýkala nějaké byliny, které jí zbarvily zuby nazeleno. Slyšel ji odříkávat před jejich hrátkami i po nich nějaké litanie – jenže ji musel upozornit, že mu tato kázání kazí výkon a že s recitací v průběhu snažení musí přestat.

Předpokládal, že zkouší jeden z těch četných kultů, do nichž se jeden rok zbláznila a druhý rok je vystřídala jiným. Byl příliš dobrý konfucián na to, aby se zajímal o mystický folklor, jehož byla říše neustále terčem, a tak se měl na pozoru před nějakým vyzvídáním. Než usnul, říkal si, že volky nevolky obětoval nějakému božstvu, jež bylo záhodno uctívat v zájmu zdařilé cesty – v tomto případě božstvu značně rozkošnickému.

 


1 Životní energie
2 Li je délková míra odpovídající 576 metrům.

Související