Ve věku sedmaosmdesáti let v pondělí zemřel francouzský básník, spisovatel, esejista a kritik umění Alain Jouffroy. Byl nepřehlédnutelnou postavou pařížských intelektuálních kruhů a roku 2007 obdržel Goncourtovu cenu za poezii.

Jouffroy patřil k největším francouzským básníkům druhé poloviny 20. století. Jeho poezie byla blízká surrealismu, neutuchající revoltě, snaze vrátit slovu jeho sílu, umění nekompromisnosti a skutečné svobodě.

Měl velkou zásluhu na tom, že se ve Francii otevřely dveře umělcům a básníkům takzvané beat generation. Jako jeden z prvních také Jouffroy v Paříži uváděl americké malíře pop artu včetně Andyho Warhola či Roberta Rauschenbergra.

Založil a vedl několik významných časopisů věnovaných modernímu umění, které svou „revolucí pohledu“ po léta ovlivňovaly francouzskou výtvarnou scénu. Napsal na sto dvacet knih, z nichž mnohé patřily ve své době k těm nejinspirativnějším.

Česky vyšly překlady některých Jouffroyových básní v druhé polovině 60. let minulého století v časopise Světová literatura. Poté se autor za kritiku okupace v roce 1968 v tehdejším Československu stal nežádoucím autorem.

 

Ukázka z Jouffroyovy tvorby

 

Hořím

Hoříš

Plamen se zachytil našich kořenů

Historie sbalila své tábořící vojsko

Naše hlava je poblázní


Radost šílená radost vzbouří svět

Radost bez tíže

Radost bez terorismu

Radost nohou rozevřených blesku

Radost pruhovaná záblesky vzteku

Radost bez hranic

Vytasená radost


Skandální radost lásky

Skládám tvé kosti hluboko do země

Až na hřbitovech bude slyšet náš smích

Související