Ve věku čtyřiasedmdesáti let ve středu zemřel literární vědec, editor, spisovatel a překladatel Vladimír Binar. V pátek to oznámil jeho kolega Jan Wiendl z Filozofické fakulty UK, kde Binar působil na Ústavu české literatury a komparatistiky.

Vladimír Binar zemřel při operaci srdce, pro niž se lékaři rozhodli kvůli jeho náhlým zdravotním komplikacím.

Komunistickým režimem perzekvovaný autor roku 2012 dostal Cenu Jaroslava Seiferta, kterou udílí Nadace Charty 77. Získal ji za svůj povídkový triptych Číňanova pěna, který byl souborně publikován v roce 2011. Předtím dvě povídky vyšly v 80. letech v samizdatové edici Rukopisy VBF, kterou v roce 1974 Binar založil s Bedřichem Fučíkem, a po roce 1989 v Revolver Revui.

Pro edici Rukopisy VBF Binar editorsky připravil především čtrnáctisvazkové Dílo Jakuba Demla (1978-1983).

„Přečetl jsem si – asi jako každý – Moje přátele, někdy v osmnácti. Líbilo se mi to a hledal jsem další, podobné básně či texty, něco jako Moji přátelé nebo Můj očistec nebo Zapomenuté světlo, které jsem čirou náhodou objevil v Opavě ve Slezském muzeu a fascinovalo mě. Nakonec jsem se rozhodl, už někdy ve třetím ročníku na fakultě, že budu dělat Demla jako diplomku,“ vzpomínal Binar roku 1999 v rozhovoru pro Revolver Revue.

Na FF UK absolvoval diplomovou prací Jakub Deml – vymezení vnitřního vývoje osobnosti a díla v roce 1968 a již tři roky poté pro nakladatelství Vyšehrad připravil Demlův výbor Tasov. „Jako ediční počin to bylo neštěstí. Výbor Tasov obsahoval texty, které zřejmě z nakladatelských důvodů, kvůli rozsahu, vypadly z knihy Rodný kraj,“ vysvětloval později Binar.

Pro Binarovu původní literární tvorbu byly důležité pobyty ve Francii a Francouzské Polynésii, kde trávil část 70. a 80. let díky své manželce, překladatelce a učitelce původem z Tahiti.

Vladimír Binar se narodil roku 1941 do rodiny berního úředníka, který pak po únorovém převratu nuceně pracoval jako dělník. Z politických důvodů nebyl Binar po maturitě přijat na vysokou školu, a tak pracoval jako papírenský a betonářský dělník. Později vystudoval bohemistiku a filozofii na FF UK.

Absolvoval v roce 1968 diplomovou prací Jakub Deml – vymezení vnitřního vývoje osobnosti a díla. Zprvu působil jako odborný asistent na katedře literatury, v době normalizace v roce 1975 však dostal výpověď, v neposlední řadě pro svůj zájem o dílo Jakuba Demla či Vladimíra Holana, o němž vedl seminář.

Dalších patnáct let Binar žil ve svobodném povolání. „Nebylo to jednoduché, ale měl jsem vlastně s tou výpovědí z fakulty velké štěstí, protože oni to nějak zkazili, i v tehdejších poměrech to bylo pro ně právně problematické, takže mi nedělali potíže s doporučením na svobodné povolání,“ vyprávěl, proč mohl začít dělat například edice pro Albatros.

V periodikách či v samizdatu Binar užíval šifry V. B., své rané verše publikoval časopisecky pod pseudonymem Vladimír Rybka.

Binar působil jako editor a překladatel z francouzské a slovenské literatury a věnoval se samizdatové edici Rukopisy VBF. Právě pod její značkou se k úzkému okruhu čtenářů poprvé dostaly Binarovy vlastní básnické, prozaické a esejistické práce.

Kromě souboru oceněného Seifertovou cenou byl autorem dalších próz a veršů – Playback vyšel v roce 2001, Emigrantský snář o dva roky poději, Hlava žáru v roce 2009. Binar dále roku 2010 publikoval knihu esejů Čin a slovo o Jakubu Demlovi. Byl také autorem scénáře k trojdílné televizní hře Mrtvé duše a pro Československý rozhlas scenáristicky připravoval literární pásma.

„Vladimíra Binara porota ocenila jako autora textů, v nichž se básnická imaginace prolíná s vypjatou autenticitou a které představují i významné existenciální svědectví člověka této doby,“ uvedl při udílení Seifertovy ceny František Janouch, zakladatel Nadace Charty 77.

„Pro Binarovy verše (Hlava žáru) je příznačná fascinace konkrétně viděným každodenním životem a zároveň fascinace snem, jenž tuto realitu transponuje do vyšší roviny bytí. Napětí mezi touhou oddat se fikci a nemožností uniknout všeobsahující žité skutečnosti, která fikci-sen drasticky rozrušuje, je základním rozporem Binarovy tvorby,“ napsal o jeho tvorbě Jan Wiendl z Filozofické fakulty UK.

Od roku 1989 byl Binar redaktorem v nakladatelství Práce, v roce 1990 se vrátil už na Ústav české literatury a literární vědy FF UK.

Související