Jean-Marie Blas de Roblès je přesvědčený, že literatura může změnit lidský osud. „Když je nám dvanáct nebo čtrnáct let, existují knihy, které nám umí navodit určité potěšení a probudit v nás radost z četby jako takovou. Pro mě touto knihou bylo Dvacet tisíc mil pod mořem od Julesa Verna,“ řekl spisovatel tento týden ve Francouzském institutu v Praze.

Francouzský autor alžírského původu Blas de Roblès, jenž letos oslaví dvaašedesáté narozeniny, sem na pozvání brněnského nakladatelství Host přijel představit svůj do češtiny právě přeložený román Ostrov v bodě Nemo.

V této žánrově těžko zařaditelné knize Blas de Roblès oživil některé ze svých oblíbených hrdinů z dobrodružné četby, od detektivka Sherlocka Holmese přes kapitána Nema až třeba po manžele Bonacieuxovy z Tří mušketýrů.

„Na každého budou tyto odkazy působit jinak podle toho, co kdo kdy přečetl. Ale četba mé knihy nemá být honem za tím, kdo v ní najde víc odkazů,“ řekl Blas de Roblès, který se prý nesnažil vytvořit jakýsi postmoderní pastiš. Chtěl zůstat věrný i prostředí, z něhož dávné literární hrdiny vytrhává.

Když se tak v jeho vyprávění ocitnou postavy a reálie z Arthura Conana Doyla, dodržuje i Blas de Roblès styl podobný tomu, jímž kdysi autor Sherlocka Holmese psával. „Když autoři, na které odkazuji, psali, rovněž svůj úděl brali vážně. Netroufl bych si je parodovat,“ pravil Blas de Roblès.

Totéž se týká postavy Klaudie Chauchatové, do níž byl kdysi Blas de Roblès zamilovaný při čtení Kouzelného vrchu Thomase Manna a kterou si nyní "půjčil" do svého románu. „O to jsem byl šťastnější, že ji mohu oživit, nechat ji procházet, svlékat a tak dále. Zachovával jsem při tom ale vždy Mannův způsob psaní,“ pravil.

V případě kapitána Nema pak Blas de Roblès vylíčil, jak silně na něj smrt tohoto hrdiny z Verneových románů Dvacet tisíc mil pod mořem a Tajuplný ostrov zapůsobila. „Hodně mě zasáhla a vlastně dodnes jsem se z ní nevzpamatoval,“ dodal.

Jedna z podstatných scén Blas de Roblèsova nového románu se odehrává v továrně na výrobu čteček elektronických knih, jejíž čínský majitel nechá zaměstnancům při práci předčítat. Blas de Roblèse k tomu inspirovala skutečná čtení, k nimž docházelo v druhé polovině 19. století na Kubě v tamních továrnách na doutníky.

„Zhruba sedmdesát procent dělnic bylo negramotných, ale získaly od nadřízených právo nechat si předčítat. A protože za to samy platily, také si vybíraly, co se bude číst,“ vysvětlil autor a následně vyjmenoval, že na Kubě se v továrnách nahlas předčítaly například lidové romány od Alexandra Dumase a Victora Huga, klasická literatura typu Miguela de Cervantese nebo Gustava Flauberta, ale také filozofičtější autoři Marxova ražení.

„Díky tomu dělnice získaly politické povědomí a to se naplno projevilo při revoluci, když se Kubánci vymanili ze španělské nadvlády,“ dodal Blas de Roblès v narážce na revoluci, která roku 1898 skončila vyhlášením částečné kubánské nezávislosti.

Romanopisec také citoval práci mexické studentky, která s účastnicemi tehdejší revoluce hovořila. „Všechny odpověděly, že autoři jako Marx nebo Sully Prudhomme je spíš nudili a že skutečnou inspirací k revoluci byly postavy z lidových románů: Jean Valjean nebo Edmond Dantès,“ dodal Blas de Roblès.

Pražskou debatu moderovala šéfredaktorka serveru iLiteratura.cz Jovanka Šotolová. Podle ní může Blas de Roblèsův román zprvu působit „jako dobrodružné fantasy s prvky sci-fi, pak jako vyprávění kuřáka opia, vzápětí coby jakýsi ozvuk povinné četby,“ vypočítala Šotolová.

Ta sama ale nabízí ještě třetí přístup – číst Blas de Roblèse „jako odpověď na literaturu, kterou známe, dobrou a špatnou, doporučovanou i zavrhovanou, protože ji všechnu oslavuje“.

Původním vzděláním filozofovi a historikovi, ale zároveň autorovi popularizačních knih o archeologii Blas de Roblèsovi již nakladatelství Host vydalo sedmisetstránkovou knihu Tam, kde jsou tygři domovem a pozdější titul Půlnoční hora.

Za první autor roku 2008 získal významnou francouzskou literární Prix Médicis a svého času knihu přijel představit i na tuzemský Svět knihy. Za druhý titul byl Roblès nominován na Velkou cenu Francouzské akademie za román. Do češtiny Blas de Roblèsovy knihy překládá Ladislav Václavík.