Když se spisovatel Saša Stanišić vypravil do malé vesnice ve spolkové zemi Braniborsko, aby zde načerpal inspiraci pro svůj nový román, trvalo dva týdny, než s ním místní začali mluvit.

"První byl starší malíř, který si mě oblíbil, protože stejně jako já pocházel z bývalé Jugoslávie. Ale zatímco jsme se bavili, venku stál člověk s vysílačkou a do ní ostatním obyvatelům sděloval, o čem hovoříme," popsal Stanišić ve středu v pražském Goethe-Institutu, kam svůj román nazvaný Noc před oslavou přijel představit.

Kniha, kterou v překladu Tomáše Dimtera právě vydalo nakladatelství Labyrint, se odehrává ve fiktivním světě vesnice Fürstenfelde. Ta skutečně existuje, leží v zemském okresu Uckermark v severovýchodní části Braniborska. Stanišićovi však posloužila jen jako vzor.

Dokonce i překladatel knihy Tomáš Dimter v debatě položil dotaz, zda Fürstenfelde není jen "archetypem" po vzoru Maconda, tedy vesnice z románu Sto roků samoty spisovatele Gabriela Garcíi Márqueze.

"Příběhy z velké části vznikly na základě dialogů, které jsem vedl s lidmi z Uckermarku. Cítil jsem příležitost nechat je vyprávět své osudy z doby převratu, z druhé světové války, příběhy o ztrátě společenské totožnosti, o přežívání, pachatelích i obětech," vyjmenoval Stanišić.

Když poprvé přijel konkrétně do Fürstenfelde, místní se s ním odmítali bavit a zavírali před ním dveře. "V muzeu se vyhýbali odpovědím na mé otázky. Když jsem si šel koupit preclíky k pekaři, ten mě hned vyslýchal, kdo jsem a co tam dělám. Během tří dnů jsem vstoupil do světa, který mě svým tajemstvím fascinoval," popsal Stanišić.

K této fascinaci přispělo i to, že vesnice je plná lišek. To ostatně Stanišić nakonec využil, když z lišky udělal i vypravěčku jedné z kapitol s osobitým jazykem. "Pokoušel jsem se si představit, jaké pojmy z lidského světa by liška mohla znát, jak by mohla vypadat liščí němčina. Liška nezná slovo střecha, ale rozumí ‚noře pro lidi‘, nezná beton, ale ví, co se s ním dělá," uvedl spisovatel.

Hlas lišky je pro něj stejně důležitý jako hlasy jednotlivých obyvatel a to, co z tohoto celku vzniká. "Román Noc před oslavou nemá hlavního hrdinu, jeho protagonistou je celá vesnice, která jako houba nasákla všechny místní příběhy a mluví celým sborem hlasů," vysvětlil.

Překladatel Dimter v debatě připomněl, že patnáct kapitol románu je napsaných dobovým jazykem podobným barokní němčině.

Když Dimter tyto pasáže probíral s překladateli dobových kronik, zjistil, že zápisy, které Stanišić v knize vydává za historii Uckermarku, se "nijak zásadně neliší od těch v kronikách Nového Bydžova nebo Českých Budějovic", uvedl překladatel. "Drží se univerzálního způsobu, jakým se tehdy psalo o historických událostech," dodal.

Stanišić historii regionu skutečně studoval a dokonce objevil historické pojednání o 400 letech Uckermarku. Fakt, že už ale neexistují dějiny konkrétních vesnic, mu prý při psaní pomohl. "Autor pak do vesnice, kterou si vybral, může zasadit celý svět, promítnout sem události z německé historie, ale i univerzální příběhy, které se neodehrávaly jen v Německu," řekl spisovatel a konkrétně zmínil třeba staré jugoslávské mýty, které v románu v upravené podobě vydává za součást dějin Uckermarku.

Kniha

Saša Stanišić

Noc před oslavou

2016, Labyrint, přeložil Tomáš Dimter, 296 stran, 295 korun

Letos sedmatřicetiletý Stanišić, který se narodil na území dnešní Bosny a Hercegoviny, od čtrnácti let žije v Německu. Absolvoval Univerzitu v Heidelbergu a lipský Německý literární institut, doposud byl autorem jediného románu – knihy nazvané Jak voják opravuje gramofon.

V němčině vyšla roku 2006 a nakonec byla přeložena do více než třiceti jazyků včetně češtiny.

V knize, zasazené do jeho rodného bosenského města Višegrad, Stanišić do značné míry reflektoval historii své rodiny. A k oblibě tohoto "literárního gejzíru v rytmu balkánské svatby", jak Stanišićův debut charakterizoval překladatel Dimter, přispělo i to, že vyšel nedlouho po skončení konfliktu na Balkáně.

"Ten román se tedy nečetl čistě literárně, ale i sociologicky, v některých případech až politicky," řekl na středeční debatě Dimter a upozornil, že Stanišićovi od té doby trvalo osm let, než napsal svůj nynější druhý román.

Stanišić mezi svým debutem a novinkou Noc před oslavou spatřuje jistou paralelu. "Fürstenfelde není o tolik jiné než vesnice v Bosně, kde je vysoká nezaměstnanost, odkud mladí lidé odcházejí do měst a kde je obecně cítit blížící se konec, kde někteří lidé chtějí spáchat sebevraždu jen proto, jak mají zoufalý život," popsal Stanišić.

Přestože v tomto ohledu i kniha Noc před oslavou může působit elegicky, překladatel Dimter ji označuje spíš za "útěšný román", v němž je cítit naděje.

Stejně to vnímá Stanišić, podle něhož ještě všichni obyvatelé podobných vesnic na svůj osud nerezignovali.

"Kdybych popisoval jen smutnou provincii v rozkladu, byla by to falešná kniha. Něco v těch obyvatelích žije, ne všichni se vzdali. Když se s nimi spřátelíte a začnou vyprávět, mají neuvěřitelný drajv. Někteří se starají o své zahrádky, další mají koníčky, jiní jezdí navštěvovat děti. A najdou se i mladí lidé, kteří vesnici neopouštějí," vyjmenoval Stanišić.

Konkrétně život Fürstenfelde by podle všeho mohla oživit jeho kniha. Od chvíle, kdy před dvěma roky vyšla v němčině, o oblast Uckermark vzbudila zájem mezi turisty. "Napsal jsem knihu o tom, že jedna vesnice umírá, a teď do ní začaly jezdit autobusy turistů ze Švýcarska," dodal Stanišić.

Související