Přestože každý pochází z jiné kultury a o pojmech jako zločin a trest má odlišné přestavy, na jednom se hosté sobotního galavečeru Festivalu spisovatelů Praha shodli: bůh pro ně není autoritou.

Alžírský spisovatel a novinář Kamel Daúd, americký literát Chuck Palahniuk a egyptský básník Mohamed Metwalli, kteří v sobotu diskutovali v českém Senátu, své pocity viny či hříchu neodvozují od toho, co jim přikazuje náboženství.

"Proč bych se měl vůbec ptát, jaký je bůh? Proč máme zakořeněný pocit, že boha potřebujeme?" ptal se Daúd a pomohl si legendou z mystické formy islámu zvané súfismus, podle níž je bůh zjednodušeně řečeno jako bájný poklad a člověk jej celý život hledá. "Tuto představu naprosto odmítám. Co když naopak bůh potřebuje nás, abychom četli jeho knihy?" ptal se Daúd.

Šestačtyřicetiletý alžírský spisovatel, na nějž islamisté uvalili fatvu, a který tak žije v každodenním ohrožení života, neuznává pojetí boha vyvolávajícího v člověku pocit viny. "Já mám život rád. Možná píšu knihy, abych si nepřipadal bezvýznamný. Ale možná píšu proto, abych dokázal, že jsem nevinný vůči tomuto typu boha, jenž v nás vyvolává neustálý pocit provinění," prohlásil Daúd.

Egyptský básník Mohamed Metwalli píše z jiných důvodů. Ani on prý ale pocity viny či hříchu neodvozuje z náboženství.

"Jestli něco, cítím se provinile, že svými básněmi nezkouším změnit společnost. Společensky i politicky vzato stojím na okraji, píši básně o předmětech nebo každodenních výjevech. Věnuji se poezii v próze, což je v Egyptě, kde se básně povětšinou stále rýmují, relativně nová forma," popsal taktéž šestačtyřicetiletý Metwalli.

"Občas si říkám, jestli bych se svojí poezií neměl vymezovat proti stávajícímu režimu. Ale já to neumím, nejsem politický básník," dodal.

Aby to českému publiku názorně ilustroval, Metwalli vyprávěl o nedávné návštěvě tureckého města Izmir, kde jej prý zaujaly výjevy z ulice. "Potulní cikáni, kteří vám věští osud z ruky, prodavači květin, pouliční muzikanti s lyrami, již vám v restauraci ukradnou skleničku s pitím, rybáři, kteří na moři přežijí strašlivý vichr," vypočítával Metwalli ty, o nichž v Izmiru psal básně.

Americký spisovatel Palahniuk dopředu předeslal, že nechce kritizovat náboženství. Vyjádřil ale přesvědčení, že funkci, kterou náboženství mělo v americké společnosti, dnes plní spíš skupinová terapie.

"Alkoholici nebo lidé závislí na drogách mohou na tato setkání přijít a představit se v nejhorším světle, a přesto je ostatní přijmou mezi sebe. Dříve se člověk od svých hříchů očišťoval v kostele, ale církev tak zkostnatěla, že dnes se člověk i při zpovědi vydává za lepšího, než jaký je," prohlásil Palahniuk, jenž motiv skupinové terapie zapracoval také do svého nejznámějšího románu Klub rváčů z 90. let minulého století.

Moderátor sobotního večera, ekonom Tomáš Sedláček se pak diskusi o zločinu a trestu pokusil převést na debatu o hříchu a lidském těle. "Vztah k tělu a naše sexualita jsou to, co nás od boha odlišuje. My se můžeme reprodukovat a splynout s někým jiným, kdežto bůh je nekonečný," reagoval Alžířan Daúd a dále hovořil o tom, jak se muslimská kultura obtížně vypořádává s kultem těla.

"Já myslím, že žena znamená odpověď, přitakání životu. Oni ji chtějí schovat. Jsou slabí a rozhodli se odolávat pokušení tím, že ženu zahalí. Myslí si, že svoji sexualitu nedokážou překonat, tak ji raději schovají. Odsud pramení ten nemocný vztah (islámu) k ženám," pravil Daúd.

Spisovatel Palahniuk během diskuse zůstával stranou a za sebe raději nechal mluvit dlouhé historky. K pobavení publika se také na několik vteřin odmlčel, když se jej moderátor Sedláček zeptal, zda Palahniuk při psaní knih zažívá cosi jako intelektuální orgasmus.

"Jen psaním se k orgasmu přivést nedokážu, vyžaduji velmi dlouhou předehru," odpověděl nakonec Palahniuk a začal vysvětlovat, že jeho psaní předchází až novinářský "sběr informací" v terénu.

"Na večírcích lidem vyprávím historky. Když je historka úspěšná, lidé si vzpomenou na něco podobného, co se přihodilo jim, a odvypráví mi ještě lepší verzi stejného příběhu. Tuto verzi používám na dalším večírku. A tak se postupně dostávám k čím dál univerzálnější podobě příběhu," řekl Palahniuk a jednu takovou historku začal vyprávět.

Týkala se toho, kam až člověka může zavést touha činit dobré skutky. "Napsala mi studentka filmové vědy, která šest měsíců pracovala jako stážistka ve studiu Warner Bros. a měla za úkol posílat zpět dopisy, které fanoušci adresovali filmovým hvězdám. Nenávistné vzkazy herci Melu Gibsonovi, erotické obrázky pro sestry Olsenovy, vyznání lásky herečce Jessice Simpsonové," ilustroval Palahniuk.

Protože studentce prý bylo líto všech autorů dopisů a nechtěla jim ublížit, začala si jménem filmových hvězd vymýšlet odpovědi. "Jenže pak jí ti lidé začali posílat nesmírně drahé dárky. Mně se ta dívka ozvala až ve chvíli, kdy už měla pokoj na koleji plný dárků pro Gibsona, Simpsonovou a další," líčil Palahniuk. "Takže si říkám, jestli největší trest nepřichází za to, když se snažíme dělat dobré skutky," dodal.

V jiné Palahniukově historce v letadle sedí onkolog a žena, která se celý let zpovídá z toho, jak miluje víno – a proč jej nedávno přestala pít.

"Ta žena vypráví, jak se nedávno napila a příšerně ji začalo pálit v hrdle. Proto usoudila, že bůh už asi nechce, aby dál pila alkohol," vyprávěl Palahniuk. Podle něj se onkolog v tu chvíli k ženě obrátil a pravil, že jde jednoznačně o symptom Hodgkinovy choroby, tedy zhoubného nádorového onemocnění mízních uzlin. A že podle toho popisu se žena nachází v poslední fázi a zbývá jí zhruba šest týdnů života.

"Po zbytek letu už ta žena hovořila podstatně méně," řekl Palahniuk a žertovně se obrátil k publiku: "Vsadil bych se, že na tenhle příběh už budete myslet pokaždé, kdy se napijete vína a začne vás pálit v hrdle," dodal se smíchem.

V závěru večera pak americký spisovatel vyprávěl ještě jeden příběh. V něm se jistý student veteriny v Paříži po sedmi letech dočká přijetí na univerzitu a v rámci školního rituálu se na večírku stane obětí krutého žertu ostatních veterinářů.

"Vezmou vás do pitevny a opijí vás vínem, pokud by to trvalo příliš dlouho, pro jistotu vám do vína přilejí sedativa. Jakmile omdlíte, svléknou vás a zaživa vás zašijí do útrob mrtvého koně," vyprávěl spisovatel, podle nějž se pak takový člověk probudí v chladném, temném a příšerně páchnoucím prostředí, v němž může těžko dýchat, ale všude kolem sebe stále slyší probíhající večírek.

"Začnete ohmatávat všechny ty vnitřnosti kolem a nakonec se z útrob koně prorvete holou rukou. A sotva tu ruku vystrčíte ven, ostatní veterináři vám do ní strčí skleničku s vínem," dodal spisovatel. "Jestli jste to chtěli vědět, tak tenhle příběh mě tedy k orgasmu skutečně přivedl," dodal.

Festival spisovatelů Praha bude v Senátu pokračovat celou neděli. V jednotlivých blocích autorská čtení a diskuse o své tvorbě absolvují spisovatelé Metwalli, Daúd, Palahniuk, čínský literát Jen Lien-kche a také česko-ukrajinská básnířka Marie Iljašenko.