Hrdina sní o tom, že spáchá zločin. Když tak ale učiní, pochopí, že zločin je méně důležitější než trest, jejž tentýž hrdina zažíval celé dětství.

„Poučení tedy může znít, že pomsta nepřináší spravedlnost,“ nabídl alžírský spisovatel Kamel Daúd v českém Senátu způsob, jak číst jeho román nazvaný Meursault, přešetření. Ten představuje originální dodatek ke slavnému dílu Cizinec filosofa a spisovatele Alberta Camuse z roku 1942.

V Camusově originálu vypravěč zastřelí bezejmenného Araba a příběh se k této epizodě již nevrátí. Daúd ve své knize, jež vyšla roku 2014, Araba pojmenoval, vymyslel mu rodinu a celý příběh vypráví z pohledu mladšího bratra zavražděného.

„Hrdina si všimne, že když někoho zabijeme, zboří to v nás jakousi hranici. Když se tímto způsobem osvobodíme, co nám bude bránit zabít někoho dalšího?“ ptal se Daúd v Senátu. „Zabít je tak lehké, nicotné, a ta nicotnost se přenese na život vraha. Když zabijete jednoho člověka, jako byste zabili celý svět,“ dodal autor.

Daúd do Česka přijel na pozvání Festivalu spisovatelů Praha, jenž se letos zabýval tématem zločinu a trestu. Diskusi s alžírským rodákem ve francouzštině moderoval Petr Drulák, publicista a někdejší náměstek současného ministra zahraničí.

„Camus je součástí mé minulosti, koloniální historie Alžírska, ale nepovažuji se přímo za stoupence Camuse,“ vysvětlil Daúd, jenž se brání tomu, aby byl jeho román vykládán jen jako dílo týkající se alžírské či francouzské historie.

„Doufám, že jsem nenapsal postkoloniální román. Špatně ho chápou dva typy čtenářů: čtenář francouzský a čtenář alžírský,“ uvedl.

Daúd svoji knihu vnímá jako možnost, jak se vyjádřit k obecné situaci. „V knize figuruje zločin, neštěstí, smutek nad tím, co bylo spácháno, ale především v ní jde o lidský úděl. O otázku, co nám brání zabít, jestli je to například nějaká představa ráje či pekla. Jestli když vás zabiji, co tím zničím v sobě samotném,“ popsal.

Než svůj román publikoval, Daúd působil jako novinář a esejista alžírského deníku. Za kritiku radikálního islámu, jíž se dopustil během rozhovorů propagujících knihu, na Daúda alžírský imám vyhlásil fatvu.

Byť ta není zcela stejně nebezpečná jako obdobný náboženský příkaz, jenž od konce 80. let na životě ohrožuje britského spisovatele Salmana Rushdieho, také Daúdovi kdekoliv na světě hrozí, že jej nějaký islámský radikál zavraždí. Přesto Daúd s kritikou islámu nepřestal, dál žije a píše v alžírském městě Oran.

„Lidé, kteří říkají, že svět je absurdní, staví budovy a katedrály, sklízejí úrodu. Naopak ti, podle nichž má svět náboženský smysl, jdou a někoho kvůli náboženství zabijí,“ poznamenal Daúd v Praze.

Na dotaz, jaký má vztah k Albertu Camusovi, spisovatel odpověděl, že ho víc poznamenalo Camusovo filosofické než literární dílo.

„Měl jsem dlouhé náboženské období. Když jsem z něj vyšel, Camusova filosofie mi připomněla, že smysl života záleží na mě a nikoliv na tom, co mi říkají druzí. Díky tomu jsem získal zpět vlastní důstojnost,“ uvedl Dáud.

Na diskusi v Senátu rovněž vysvětlil, proč píše francouzsky. „Jako každý v arabském světě hovořím svým mateřským jazykem, což je v mém případě alžírská arabština. Tou mluvím s rodiči nebo s dětmi. Ale francouzština je v Alžírsku přítomna jako druhý oficiální jazyk, všichní ji ovládají, oficiální schůze se odehrávají ve francouzštině. Také noviny, do kterých stále přispívám, vycházejí ve francouzštině,“ popsal Daúd.

Když měl autor popsat svůj vztah k tomuto jazyku, vzpomněl na dětství stráveném v malé vesnici daleko od hlavního města Alžíru.

„Rodiče měli doma všudy všeho asi třicet knih. V domě nebyla televize ani elektřina. Když mi bylo asi devět, objevil jsem ve francouzštině napsanou detektivku, která měla na obálce fotku krásné ženy s bujnými vnadami. Protože jsem chtěl vědět, o čem ta kniha je, začal jsem se učit francouzsky,“ vysvětlil Daúd.

Od té doby má k francouzštině přímo tělesný vztah, jak to nazval. „Byl to jazyk, který mi pomáhal uniknout ze skutečnosti. První věty, které jsem si ve francouzštině přečetl, byly erotické,“ dodal.

Už před nedělním vystoupením v Senátu se Daúd minulý pátek zúčastnil recepce, kterou pro hosty Festivalu spisovatelů uspořádal ministr zahraničí Lubomír Zaorálek za ČSSD. „Mluvil jsem s ním o totožnosti, o tom, jak se dnes identita buduje na základě exkluze a teprve pak se dostáváme k inkluzi. Že abychom se dostali k tomu, kým jsme, nejprve od sebe odháníme ty druhé,“ popsal Daúd patrně v narážce na současnou uprchlickou krizi, stavění zdí a uzavírání hranic.

„Když kolem sebe budujete zeď, máte pocit, že se bráníte, ale ve skutečnosti se uzavíráte. Ať je to Hadriánův val, nebo jakákoliv jiná zeď. V čem spočívala velikost starého Říma? Že jeho císařem se mohl stát i cizinec. To je dnes nemyslitelné, dnes chceme, aby vůdci pocházeli od nás,“ dodal spisovatel.